Rozjezděte se s námi na Kobylky 2018!

Včera jsem si ve tři odpoledne říkal, že je asi fakt už podzim. Tma mi lezla do kanceláře proudem a já v ní ani neměl kolo, protože se mi ráno do toho slizkýho hnusu nechtělo. Nejvyšší čas začít myslet na léto …

A pokud to máte stejně, můžete se už teď, aspoň v myšlenkách, vypravit za teplem, navíc s Kobylkami. Pokračujte ve čtení, máme pro Vás pozvánku na parádní cyklistickou dovolenou do Chorvatska! V našich hlavách kobylkových se totiž zrodila nedávno myšlenka jet na naši osvědčenou a veleoblíbenou kololodní dovolenou ve složení lidí, se kterými by nám bylo dobře nejen v sedle, ale i v konobě nebo i na lodi. Co je vlastně ta kololoď? Představte si partu pohodových lidí, tj. NÁS ;), kola na horní palubě, každý den jiný kousek světa aniž byste se museli jedinkrát balit a stěhovat ze své kajuty, přívětivý lodní salon na denní i večerní zábavu, senzační jídla připravovaná z místních surovin chorvatským kuchařem (spousta zeleniny, masa, ryb, místního vína a pálenek), krásnou jarní přírodu, ostrůvky a pevninu, kde jste jediný turista široko daleko. Jaro většinou není tolik o koupání a opalování, na kolo bývá ale zpravidla velmi příjemně a vše kvete a voní.. Loď vás obvykle ráno vysadí na břeh a po podrobné rozpravě a s přesnou mapou se vydáte na místo na jiném místě ostrova, kde loď zakotví a připraví zase vše pro vaši duši, bříško a otlačený zadek…

Zamluvili jsme celou loď a detaily naší plavby jsou:

Termín: 4.-13.5.2018
CK: Geotour
Loď: Silva s maximální kapacitou 26 osob
Trasa: západní – směr směr Primošten – Zadar (viz rozpis)
Průvodce: Kateřina Vejvodová (na Kobylkách i jinde startuje v týmu Kačomyš)
Cena: cca 13 500,- Kč/ os (včetně dopravy busem, map, průvodce, ubytování na lodi a zesílené polopenze). Cena bude ještě potvrzena koncem listopadu, ale víc by to být nemělo.

Pozvali jsme samozřejmě naše kamarády, k 7. listopadu se jich nalodilo 15 a tedy máme ještě 11 volných míst. A hádejte, co s nimi chceme udělat? Nabízíme je tímto našim Kobylkám, protože víme, že je mezi nimi dostatek takových, které by podobná akce bavila a perfektně by na naši loď zapadli. Pokud by se podařilo zaplnit celou loď, máme kromě možnosti plně definovat večerku :), také možnost ovlivnit rozpis plavby. A to by stálo za to, ne? Pokud jen trochu můžete, pojeďte si s námi užít tuhle nevšední dovolenou, prohřát tělo po dlouhé zimě a potrénovat na Kobylky 2018. Děti a alkohol mladší než 10 let na loď nebereme. Bereme i jednotlivce, však se už docela známe, takže na lodi nikdo nebude sám, pokud nebude vyloženě chtít! :) Kdo furt neví, o čem je řeč, ať se podívá na tyto stránky.

Prosím vážné zájemce, ať se nahlásí Katce do 26.11. (ale raději obratem, čím dřív, tím líp pro vás) na email katka@brunova.cz. Katka dokáže zprostředkovat i osobní zkušenost, byla na kololodi dvakrát. Můžete se zapsat i mezi náhradníky, pokud se necítíte stoprocentně rozhodnuti.

Rubriky: Aktuality | 1 komentář

Potštejnský volební speciál

Letošní podzim je bohatý na běžecké orienťáky, které tak rád pro své dobré kamarády stavím. Snad jsou i oni rádi, ale podle toho, že do toho nakonec vždycky jdou, kočár – nekočár, děti – neděti, forma – neforma, bych tipnul, že jo. :)
Víkend 20.-22. říjen byl ve znamení tradiční podzimní akce, která už vlastně ani není narozeninová. Prostě najdeme místo v naší krásné zemi, kde je k dispozici mapa pro orientační běh, kde se v našem trošku bobtnajícím počtu lidí (letos 32 dospělých a 23 dětí) můžeme ubytovat a kde můžeme společně posedět a pak už je to sranda. Teda to hledání je trošku peklo, protože Google tuhle kombinaci neumí, ale dá se to … Letos jsem po asi třech večerech našel nádherné východočeské městečko Potštejn v podhůří Orlických hor. Městečko, kde je to všude kousek, kde mají svůj pivovar Clock, zámek a hned dva hrady! A taky dostatečné ubytovací kapacity, samozřejmě.
V pátek jsme společně s rodinou při nádherném počasí položili do terénu 10 kontrol a zakreslili je na mapu, kterou nám zdarma poskytl OOB Vamberk. Jestlipak si přijedou pro startovné zdarma na Kobylky 2018? No a v sobotu krátce po čtvrté jsem začal na trať posílat celkem 15 týmů, tolik jich nikdy nebylo! Je pravda, že třeba Světla běžela hned 2x, ale protože jde hlavně o zábavu, bylo jí to dovoleno. :) A aby té zábavy nebylo málo a soutěž byla zajímavější, uděloval jsem sadu předstartovních bonusů. Za děti v týmu, za start do tmy nebo za běh v doktorském vybavení. A aby došlo ke spojení orienťáku s aktuálním děním, po doběhu měli možnost všichni rozšířit svoje bodové zisky v kvízu politických znalostí. Nevěřil bych, jak obtížné bude hádání jmen a příjmení představitelů našich politických stran a musím říct, že mě některé odpovědi hodně pobavily. :) Taky jsem trošku nedomyslel systém na výpočet udělovaných politických bodů, uznávám, že byl překombinovaný a příliš nahrával dobrým běžcům. Ale co, tak to holt bylo, příště to zase bude uhozený jinak. :) Mrzelo mě, že se díky tomu kvízu a následnému počítání odsunulo vyhlášení cen až do pozdních večerních hodin a tak o něj přišly děti. Snad mně to odpustí, snad jim „pod pultem“ a trošku neceremoniálně předané diplomy a mandarinky moc nevadily. Na dětské diskotéce to aspoň vypadalo, že se nezlobí.
Těším se na další podobnou akci, která bude už nejspíše zimní … ale uvidíme, orienťácká sada je už zase kompletní (děti v Potštejně nám uloupily kleštičky! :)), slimák, kterýho jsem si přivez na lampiónu domů, je už zase v přírodě a klíště, který se mnou dneska bylo na výletě v Brně, je vykroucený. Takže se zdá, že jsme už zase připravený.:)

Rubriky: Aktuality | Napsat komentář

Premiéra s gumicukem ve Strágu

Polovina října a nádherné počasí … to musí být den, kdy se jede GoGo Race!
A to znamená, že už včera vezeme děti k babičce a dneska ráno nespíme sobotně déle, ale vstáváme jako přes týden. A to i přes to, že to do Nového Strašecí máme jen půl hodiny cesty. Brzký příjezd se ale vyplatí, dřívější registrace znamená i dřívější start. A taky je víc času na ranní grog a předstartovní pivo. To si dáváme ve vybrané společnosti Outdoor Outsiderů 134 a Kačomyši, taktéž tradičních účastníků místního klání. To vše samozřejmě po vřelém uvítání od Luboše a Davida, borců, co závod pořádají tak nadšeně a zároveň uvolněně, že to líp nejde.
Ráno uteklo jako splašený a před půl jedenáctou se vydáváme na trať, tradičně za tým s názvem Ztracené Kobylky v městečku (Katka se mnou). Naším hlavním cílem bylo nenabrat žádné penalizační body, což se nám na GoGo mnohokrát nepodařilo. Začali jsme sbírat kontroly na sever od Strašecího a první dvě (23 a 16) jsme našli jako po másle. Ale jak to bývá, první vyhrání z kapsy vyhání a když jsme se měli ladně protáhnout kolem Lodenického rybníka ke kontrole 21, udělal jsem chybu jako blázen. Chtěl jsem naši cestu nasměrovat na lepší cestu (z čárkované na plnou), ale nebyla to cesta, ale vrstevnice. Vystoupali jsme si doprostřed pole, pozdravili jsme se s početným stádem srnek a srnců a pokorně se vrátili zpátky. Zároveň jsme si prodělali krátkou krizi dvojice, protože Káťa chtěla jet po asfaltu a já jí slíbil, že to po té cestě bude v pohodě. A pak to prodloužím … Nebylo divu, že Káťa si v jednom členitějším úseku „ustlala“ a moji zkratku si tak oblíbila definitivně. :)
Naštěstí šlo o jediný provar dne a kontroly 20 a 4 jsme sebrali bez zaváhání. Jenomže plácání se po travnatých a polních cestách Káti vzalo dost sil a tak jsme v Hradečnu zkusili z ruksaku vytáhnout pomoc. Gumicuk. Ještě nikdy jsme to nezkusili a tak se nám do toho moc nechtělo. Ale jak se za chvíli ukázalo, stoupání a roviny moje zapřažení docela urychlilo. I díky tomu jsme jednoduše sezobli kontrolu 22. Ke kontrole 3 jsme pak jeli zase rozpojeni, ale pak až do cíle jsme (až na větší klesání) jeli díky gumicuku jen pár centimetrů od sebe. Zvýšené tempo nám dalo odvahu zajet „nad plán“ ke kontrolám 6 a 9 a pak už jsme přes 10 a 15 valili do cíle. Zapřažení a vyšší tempo nám bralo síly oběma a protože je Nové Strašecí na kopci, byl konec výživnej. Ale dorazili jsme v limitu a s posbíranými čtrnácti body jsme byli opravdu spokojený! Ale to nejlepší teprve přišlo! Tradiční pohoštění! To totiž není občerstvení! :) Napečený buchty a bábovky, banány, párky a vynikající dýňová polévka! Letos jsme díky krásnému a teplému počasí vydrželi až do vyhlášení výsledků a tak jsme si sobotu ve Strágu opravdu nádherně užili. Děkujeme ještě jednou organizátorům za jejich již devátý ročník a slibujeme, že za rok, když to půjde, zase dorazíme!

Rubriky: Aktuality | 2 komentáře

Kanadské noční dobrodružství

Víkendový pobyt s mými bezva kolegy z CZ.NICu v České Kanadě, konkrétně v osadě Blato a Penzionu Lada, byl ve znamení outdoorových aktivit. A protože jsme bydleli blízko tamního areálu pevných kontrol Osika a byla tak k dispozici i podrobná mapa pro orientační běh, nemělo smysl pochybovat o tom, že bych nepostavil menší orientační bojovku. :) Bára prostě umí najít to správné místo na ubytování!
V sobotu odpoledne jsme se vrátili z výletu do Maříže a Slavonic trošku dříve a já pak hned vyrazil do okolí plného lesů, luk s kravkami, rybníků a také na pražce úzkokolejky, která místní nádherný kraj zajímavě doplňuje. Mapa s umístěnými patnácti kontrolami seděla parádně a tak jediné, co jsem musel udělat, bylo roznést na určená místa lampióny s kleštičkami. Je to trošku škoda, že nejsou kontroly kompletní, ale zase jsem se na všechna krásná místa musel osobně podívat. Do závodu jsem vybral 10 kontrol a protože byly rozmístěny na rozsáhlejším území než dávám obvykle, limit pro závod jsem nastavil na 90 minut. Věděl jsem, že do závodu nenastoupí tolik dvojic, abych je mohl dělit dle kategorií a tak jsem se pokusil dvojice s „handicapem“ vybavit bonusy. Zuzka měla slíbený bonus, pokud s ní bude startovat Adam, což se nakonec ukázala jako dobře motivační, ale i trošku kontroverzní, protože po podobném zvýhodnění volal i Jára. Ale ten jezdí pravidelně do práce na kole, tedy sportuje a tak jsem těm tlakům odolal. Co na tom, že do práce na kole jezdí jednou za rok. :) Pak jsem bonusem vybavil týmy s dětmi a také se ženou, za což jsem zase sklidil kritiku, že by to Evropská unie neviděla ráda. :) Co naplat, není možné vyhovět všem. Aby byl závod zajímavější, další bonusy se daly získat za posbírané jedlé houby a nebo za kaštany. Také start „do tmy“ znamenal body navíc, konkrétně 30, což bylo málo. Hledat všechny kontroly ve tmě bylo opravdu o dost náročnější. Ale asi taky zábavnější. :)
Každopádně na trať nakonec vyrazily 4 smíšené dvojice, 1 rodina a jedna trojice. Do penalizačního pásma se výrazně zařízla jen trojice Noční střelci (Věrka, Radek a Michal) a znamenalo to pro ně šesté místo. I přes nejhezčí přinesenou houbu, praváka a pokus o přiznání bonusu za nalezení „mrtvolky dítěte“, který nebyl úspěšný. Před nimi skončil s přehledem rodinný tým Akční potenciál (Lucka, Vlasta, Česťa a Sváťa), stačilo jim k tomu najít dvě kontroly, machrovina! :) Na čtvrtou příčku to dotáhl tým Mimino spí (Katka, Alix), který se jako mnozí další nejvíc vytrápil při hledání kontroly číslo 8. Najít ji ve tmě bylo fakt těžké, skoro jsem ji nenašel ani já ve dne. :) Třetí skončili Ukvapenci (Zuzka, Jára), což potvrzuje moje předchozí slova o tom, že Jára patří mezi sportovce. A co neměli v nohách a hlavě, dohnali houbama, přinesli jich totiž nejvíc – za 50 bodů! :) Největším šokem bylo ale druhé místo Tatránků (Zuzka, Adam) a znamená to, že příště už za Adama žádný bonus nebude! Jako jediní si troufli zkrátit cestu přes vypuštěný rybník a byla to zřejmě dobrá strategie. A kdo vyhrál? Barbaři (Bára, Vilda) byli neuvěřitelní, zvládli totiž oběhnout všechny kontroly! To jsem fakt od nikoho nečekal a udělalo mi to obrovskou radost. Pro samý běh ale nepřinesli žádnou jedlou houbu, jen trs prašivek, takže i tato dvojice má do příště co vylepšovat! :)
Jsem nadšený, že ten závod všichni podstoupili a podle diskusí do pozdních nočních hodin bych i řekl, že si to i užili. :) Těším se, až zase příště něco pro kolegy nebo kamarády postavím. Těší se oni taky? Asi mi to neřeknou, ale já příště zase něco vymyslím! :D

Rubriky: Aktuality | 2 komentáře

Koupačka medaili nepřinesla

Vloni se Bike music fest zorganizovat nepodařilo, letos, hlavně díky Komančovi a Sašovi, jo. Sledoval jsem jejich snažení už před víc jak měsícem, když poctivě sjížděli moji domovinu a tak jsem byl rozhodnutý, že se letos, po čtyřech letech k Hermíně na start podívám.
Pod zástěrkou rodinného víkendu jsem pozval Hanku s Vlastou a malou Adélkou do Sklenařic. Odmítnout nemohli, protože nám pomohli s rekonstrukcí domu a tak k nám teď musí každý léto na víkend, něco si odbydlet. Když kývli, nalámal jsem Vlastíka na BMF. Teda … ono to zase nebylo tak těžký, když jsme na posledním závodě urvali bronz.
Páteční přesun z Prahy, plný deště a červených mlhovek naznačoval, že se prachem dusit nebudeme. Večer jsme si, autem (protože bylo všude fakt hnusně mokro) dojeli pro registrační sadu a trička a zrodil se plán vynechat ráno propozice. Saša říkal, že jsou hlavně pro ty, co nečtou propozice. To my nejsme, takže jsme mohli posunout večerku o dvě hodiny a budík o jednu. Ještě večer jsme důkladně prošli legendu ke kontrolám a s výhodou znalce místních kopců a Saši jsme naprosto přesně určili všechny tři osmdesátibodový kontroly. Zrodila se konzervativní strategie, že všechny osmdesátky nebudeme pokoušet a že se vydáme na jih s tím, že určitě si určitě necháme, na rozdíl od ročníku 2013, ústupovou cestu plnou vysoce bodovaných kontrol. Usínalo se nám docela nervózně, nevstávalo se líp. Měli jsme tak nějak pocit, že by to mohlo dobře jet, že se na mapě moc mýlit nebudeme a že máme dobrou strategii.
Ale ouha … To, že jsme vynechali ranní propozice znamenalo, že jsme přišli o včasnou informaci o tom, že se od Hermíny dá vyjet nahoru lanovkou. Dozvěděli jsme se to pár minut před startem, ale už jsme to nedokázali zapracovat do úvah a po obdržení mapy jsme se znovu utvrdili v tom, že jedeme jih a na lanovku nepůjdeme bo přece nejsme žádný srabi! Byla celkem kosa, nějakých 14°C, proč teda nezačít kontrolou, co měla v názvu „bójka“? :) Vodní nádrž v Pasekách byla pěkně prochlazená z předchozích nocí, proto do ní organizátoři asi dali lehátko. Krátce jsme zhodnotili jeho stabilitu, teda spíš vratkost a protože jsem čekal, že budu v jízdě tahat za kratší konec, rozhodl jsem se obětovat. Svlíkačku jsem udělal velmi rychle a vrhl se tam. Fuuu to byla kosa, málem jsem rozkousal průkazku! Ale čekal nás kopec na Tomášovy vrcha, tak jsem se toho zase tolik nebál. A je fakt, že už někde u Tomášova kříže jsem o nějaký zimě z vody nevěděl. Kontrola na Vrších na pohodu, pak si Vlastík u nás doma odložil techničák, aby za náma po závodě mohla legálně zákazem vjezdu přijet Hanka a jedním dechem jsme sebrali i kontrolu na posledním sloupu vleku ve Sklenařicích. Valili jsme na Vysokej, pak za něj na Dykovu skálu. Tam jsme marně volali na jednu dvojici co ci nacvakla špatné kleště (kdo ví, jestli to organizátoři kontrolovali?) a nacvakli jsme si radši tu sprvnou, u lavičky, jak bylo v legendě napsáno. Nechtělo se nám šlapat zpátky nahoru a tak jsme se vrhli do rizika lesních cest s cílem najít koupaliště. To se nám samozřejmě vymstilo a protože jsem se onehdá ulil z branné výchovy, co byla na vysockým koupališti a nikdy mě ani nenapadlo se sem jít koupat, měli jsme menší problém ho najít. Nebylo to nepřesně umístěným kolečkem na mapě, prostě jsem to nezvlád. Porochnili jsme se v bahně a na třetí pokus trefili správnou cestu. V popisu zase bójka a zase koupačka. Karty téhle hry byly už rozdány, ale tady mi už osvěžení Vlasta snad i záviděl nebo se aspoň tak tvářil. :) Každopádně jsme i poprvé posvačili s tím, že počkáme, až přijedou nějaký baby. :) Nikdo nedorazil, asi dobrá kontrola. :) Vyrazili jsme pak zpátky do Vysokého, kolem pumpy do Roprachtic, kde jsme celkem v pohodě sebrali obě kontroly. Pokračování na Háje bylo také bez potíží, sjezd k Jizeře nám vygeneroval maximálku a my byli jen trošku nervózní ze stoupání na Strážník. Cestou jsme, možná trošku se štěstím, našli hrušeň na louce a pak i s chvilkovým tlačením zdolali vrchol s více než 600 metry nad mořem a více jak 200 výškovými metry nad Jizerou. Bylo to ale zase bez bloudění, takže jsme pak spokojeně pokračovali do Bystré ke hřbitovu. Tam moc neseděla mapa, asfaltku aby člověk pohledal, ale budiž, zase tolik času nás to nestálo. Posvačili jsme podruhé. Sjezd dolů k Jizeře byl super, další kontrola u Bysterského mostu také. Byli jsme teda trošku nervózní, jestli je už opravený a průchozí, ale byly to plané obavy. Pak nastala silniční etapa do Semil, kde jsme pár dvojic převalili a jedna se nás, mrcha, chytla. Naštěstí ale šli dokupovat pití a tak jsme je přes Semily neprovedli. Celkem bez obtíží jsme nastoupali do míst, kde jsme tušili vyhlídku Peretka, ale možná bychom ji nenašli, kdyby tam odsud zrovna pár borců, v čele s Petrem Pancovým nevyjelo. Díky za to! Když jsme z vyhlídky koukali s respektem dolů ke Kamenici a když jsme pak stoupali na Spálov, uzrálo v nás rozhodnutí, že dolů k ní už nepojedem. Bylo asi dvě hodiny do limitu a údolí Kamenice je prostě tak moc zařízlý do krajiny, že jsme se báli časového kolapsu. V tu chvíli jsme trošku změnili strategii a začali sbírat ony zmíněné „vysoce“ bodované kontroly. Ta třicetibodová v Nouzově ještě šla, ale dvacet za Vošmendu a hlavně deset za „zámek“ v Jesenným, to byly teda fakt těžce prodělečný kšefty! Naše klasika, s únavou v nohách slábne i mozek. Takže jsme pak díky plívám nedali ani třicetibodovku nad Navarovem a jeli si pro krásnou desítku do rodného domu Antala Staška. Tady už jsem byl zase doma a věděl jsem, že nebudeme nic hledat. Ani cestu nahoru z Volešnice, i když jí, stoupavou potvoru, jel naposledy někdy před patnácti lety. Funěl jsem už tak, že jsme málem přejel i kontrolu za třicet, která tam cestou byla. Naštěstí Vlasta byl pozornější. V tom kopci se mi ale furt honilo hlavou, když jsem měl vpředu u sebe netradiční prostřední tác a vzadu řetěz brnkal o výplet, co jako dám za převod, až budu mět vyrazit na sjezdovku za Hermínou … Bylo to už hodně zlý, čas běžel hrozně rychle a jak jsem sledoval zasolenýho Vlastu, měl jsem strach, že ani nezvládneme poslední desítkovou plívu u Prdku. Nakonec se to povedlo a my doburáceli do cíle, sice zezadu, odkud nás nikdo, ani naše rodiny, nečekaly, ale zato šest minut před limitem! Paráda, letos žádnej časovej provar a kromě menšího záseku u vysockého koupaliště a zámku v Jesenném, to bylo bez kufrování. Do sjezdovky jsme vyjížděli s tím, že když přejedeme cestu, máme na bednu v kategorii. Vlasta to natáhl na 105, já na 100 metrů, takže jsme připsali k našim 530 z MTBO dalších 205 a čekali netrpělivě na výsledky. To čekání bylo trošku dlouhé, teplota padala pod 9°C, ale když jsme viděli diplomy s námi na třetím místě, rozhodli jsme se vydržet na ceremoniál. Ten nějak nepřicházel, doteď nevím, co tam klukům tak trvalo, ale bohužel přišla reklamace výsledků a náš propad na brambory. A protože už bylo po osmý, rodiny doma čekaly, zmrzlý jsme byly jako víte co, kysele jsme odjeli. :) Vzali jsme to teda ještě přes Prdek, ale to je přece do Sklenařic po cestě a navíc, když máte do dvojice jednu slabou baterku, přeci nepojedete za světla domů! :)
Letošní ročník pro nás také znamenal: 90 km na trati, 2,1 km do kopců, 3 housky z Vysokého, 1 banán z Kostariky, 1 sušenka s čokoládou (značku ani chuť jsem nevnímal), 2 koupání v ledový vodě na Adama, 1 zámek jak z pohádky o Šípkové Růžence (Jesenný) a poznání, že na sjezdovku se jezdí s předním nejmenším tácem. :)
Chlapi organizátoři! Moc děkujeme, že jste ten závod spáchali, sice na pár věcí brbláme, ale celkově jsme si to strašně moc užili a myslím, že to tak měla většina lidí. Doufám, že Vás to posílí a za rok uděláte BMF zase. Třeba i s tím, že jednotlivci budou mít svoje kategorie … to by za mě byl asi největší mínus, který bych Vám dal. Jinak jste borci a obdivuju, kde berete sílu a finance na večerní music fest!
Kdo chce, nechť se podívá na fotky, tentokrát jich je víc než pár. Jsou teda zcenzurovaný, protože Vlasta ty moje koupačky fotil dost detailně! :)

g170812020-BMF 2017, kontrola na koupalisti ve Vysokem, G

Rubriky: Aktuality | Napsat komentář