Mladotické poděkování pořadatelům

Každý rok se snažíme poděkovat pořadatelům našeho závodu uspořádáním společného oběda. Letos jsme byli odvážnější a splnili přání Kristiny a Ivanky, že kromě dobrého jídla a pití by ocenily, kdyby poznaly aspoň kousek přírody okolo RS Mladotice, kam každoročně vyšleme hejna Kobylek. Aby taky ne, když většina organizátorů znala v okolí jen oblast k mostu přes Střelu. :)
V sobotu jsme se sešli v Mladoticích a vyrazili na cca 40 km výlet na kolech s hlavním cílem v Plasích. Počasí bylo nádherné, kopce jsme čekali, pivo a jídlo U Rudolfa skvělý, zelená z Plas do Mladotic nejetelná … prostě se to celkově moc povedlo a my se všichni těšíme, až sem zase v červnu dorazíme a vyšleme do okolí naše závodníky. A jestli se podaří splnit i pár vylepšení, která jsme během večera vymysleli, budete všichni snad zase spokojeni, možná i více než letos nebo předcházející ročníky. Teda … jak nás znám, přípravy začnou už za pár týdnů, teda zábava s tím spojená je už pro všechny pořadatele, a doufám i pro účastníky, za dveřmi! Aktuálně se chystáme vybrat téma pro příští ročník! :)
Pár fotek pro naladění najdete ve fotogalerii.

Rubriky: Aktuality | Napsat komentář

Duše mírně za očekáváním

Jinolice jsem do letošních VIPrahlých duší neměl rád. Nemám rád kempy plné totálně nalitejch lidí a takový já si prostě Jinolice pamatoval. Naštěstí to tuto sobotu bylo jiné a můj obraz zdejšího kraje se značně rozjasnil.
Pravda, uvítání s placením parkovného mě trošku překvapilo, ale jako pořadatel to chápu. Není to s provozovateli kempů vždy jednoduché domluvit. Druhé dojmy byly už lepší, protože jsem potkal Světlu, kterou jsem uvařil na letošní B5h a ona na mě nebyla nasraná a prý, že na ten závod ráda vzpomíná. :) Další paráda byly buchty na startu, teda jako pečený k jídlu. :) Tenhle Yesmaní zvyk je super! Mňam! Přebylo to i tu žumpu, co díky změně tlaku „ovoněla“ prosto startu a cíle. Trousili se další a další účastníci a mezi posledními se objevil taky Vlasta, se kterým jsem toho letos už něco objel a obvykle si dobře sedneme jak tempem, strategií, ale i korekcemi v mapování. On sice Vlasta teď moc nejezdil, protože „rodil“ a teď „kojí“ malého synka Martina, ale když jsme vyrazili, bylo to zase jako obvykle. Sotva jsem ho do stoupání pod Tábor uvisel. :) Hned u první kontroly jsme trošku kufrovali, protože jsme si pozdě přečetli její popis, ale to nás srovnalo. Zakousli jsme do do kopců jako třeba Tábor nebo Jíva a docela slušně nám to jelo. A když to bylo z kopce po šutrech, Vlastu jsem nestíhal. Soustředili jsme se hlavně na „dražší“ kontroly za 20 a hlavně za 30 bodů tak síly ubývaly. A trošku i morál, když nás jak motorka předjel Kamil Koprnický. Ale stále to jakžtakž jelo a zdálo se, že si dojedem i pro nejvýchodnější kontroly. Jenomže pak přišlo trápení u Studánky na Roubence, kterou jsme při postupu od západu nemohli najít a pak se prodírali totálním houštím a chvíli poté Vlasta, až zbytečně smutnej, žádal o zmenšení plánu, že prej to nedává. Zkusili jsme delší oběd, ale když jsme nad Studencem sebrali kontrolu 18 spíš omylem, bylo jasný, že asi fakt máme dost. Přesto jsme si ještě od západu vzali kontrolu na Kozinci, aby toho trápení nebylo málo. :) Pak jsme cestou přes Paku zastavili v hospodě na 5 kofol a díky nim tak nějak dojeli. Vlastu obdivuju, ve stoupání k letišti nad Pakou ho začaly brát křeče a posledních cca 20 km jel fakt na doraz. Co mě dostalo, že se mu chtělo dojet ještě i pro kontrolu pod Bradou, nevím, kde v sobě vzal sílu na ten krvavej kopec. Přes to jsme dojeli do cíle v limitu, v poslední minutě! :) A dojeli jsme si pro pěkné páté místo z jedenácti v kategorii mužů (mladí, staří dohromady). Od medaile nás dělilo 30 bodů, které jsme teoreticky (po závodě je každý mistr světa) mohli dát, ale na to se prostě nehraje. Vlasta sice hučí, že to to provařenej závod, že to nevyšlo, ale já si myslím, že jsme si dojeli pro to, na co jsme měli a tak to má být. A kromě toho jsme se pokoukali na parádní brzce podzimní krajinu se skvělými výhledy na Krkonoše a to je víc jak bedna. A co bylo super, kategorii MD vyhráli naši kamarádi Kačomyšáci! A pak ještě vyhrát v tombole pánské kapesníky, kdo by nebyl šťastný? :) Celkový účet – 88km a 1890 metrů na výšku.
Už mám prostě rád Jinolice a to je úplně nejvíc! :)
Fotky tradičně na svém místě …

Rubriky: Aktuality | Napsat komentář

Nádhera v okolí Pasek

Po provařeném závodě v Bedřichově jsem dlouho zpytoval svědomí a když jsem do dalšího klání na kole s mapou naheftil svoji ženu Katku, bylo jasné, že si opravdu nemůžu dovolit další kolaps. Kdo jezdí MTBO dvojic se svým životním partnerem, vím, o čem je řeč. :)
Ale protože byly dalším závodem moje oblíbené Paseky, přesněji Bike music fest, jejichž okolí znám jako rodilý Sklenařičák velmi dobře a Káťu jsem už taky leckam vzal, měli jsme pro jízdu bez penalizace ty nejlepší předpoklady.
Trať od jara poctivě stavěl Saša Kotačka, kterému přípravy zkomplikoval zlomený kotník, ale vůůůůbec to nebylo znát. Teda jako pajdal, to jooo :D, ale místa, kam nás všechny poslal, vybral nádherně. Ale to trošku předbíhám. Ráno v sobotu jsme odevzdali děti do opatrování dědy a strejdy a vyrazili do Pasek. Závodníci se trousili zvolna a tak byl čas pokecat s pořadateli a neúspěšně si zkusit vyjet sjezdovku. No co … my přece pojedeme na výlet, tak nás to nerozhodí. A taky ne. Sice jsme po startu nenasedli na plánovanou lanovku, ale když jsme viděli mapu, bylo jasné, že ji můžeme přeložit a následně se zabývat jen částí toho, co zbylo. Kontroly všude, jen nebyla žádná blízko horní stanice lanovky. Teda až na Prdek, ale ta zase byla, mrcha, dostupná až od 14:00. Takže co, sedli jsme na kola a valili si to nádhernou Planýrkou na Mejto u Harrachova. První kontrola byla schovaná pod bunkrem právě tam. Následně jsme pokračovali po hlavní silnici do Harrachova, kde jsme na severu od něj sebrali další kontrolu. Následně jsme jeli na vlakové nádraží, což znamená v Harrachově něco trošku nastoupat. Pro mírné zrychlení jsme poprvé využili osvědčený gumicuk. Následoval prudký sjezd do klidného Martinského údolí, kterým jsme, trošku nešikovně, stoupali po levém břehu Jizery. Most přes Jizeru tam byl v dezolátním stavu a my nechtěli skákat po kamenech. Dojeli jsme až pod železniční viadukt, kde jsme nakonec museli přejít Jizeru po jezu, nosit kola po žebříku. Ale zase se tam úplně nejlíp svačilo, to nám nikdo nevezme! A to, že nás o svačiny vyrušila další dvojice, znamenalo, že „zase tak blbě nejedeme“ a nebo, že „jedeme stejně blbě jako ostatní“. :) Každopádně tohle fakt neberu jako ztrátu, bylo tam jako v pohádce, viz fotky. I další postup po žluté do Kořenova byl pro mě nový, zapsal se mi hluboko do hlavy a budu ho chtít někdy zopakovat. Naše blaženost z krásného ježdění pokračovala přesunem na Nýčovy domky, kde jsme si ve stoupání ke kostelu v Horním Polubném zase pomohli gumicukem. Následně jsme vybrali „hnízdo“ kontrol v SZ rohu mapy, kde bych vypíchl kontrolu na Mariánských schodech. Jeli jsme k ní odspodu a na kole to nahoru určitě nešlo. Využili jsme tedy možnosti poslat na kontrolu jen jednoho z dvojice, Káťa zůstala hlídat kola. Ale necítil jsem to jako dobře … tak nějak vnitřně se mi SOLO kontroly na závodu dvojic nelíbí … kde je ta hranice, kde může ten druhý zůstat? Tohle bych asi do příště změnil. Pokračovali jsme bez mapování na další kontrolu, protože jsem si byl jistý, kde je. Ale ouha … byla samozřejmě jinde a přišli jsme na to až když jsme ji hledali na jihu od Tanvaldu a ona byla přesně na druhé straně. Vrátili jsme se pro ni, mršku, ale škrtli z plánu kontroly 34 a 35 na pravém břehu Kamenice. Nakonec jsem Káťu s gumicukem v ruce ukecal na tu 34, tj. Terezínku, kde jsme opět využili pravidla na SOLO sběr kontroly a opět jsme s tím vnitřně nesouhlasili. Následoval rychlý postup do Plavů a pak pro naši nejjižnější a zároveň nejnižší kontrolu jižně od Mlýnska u Kamenice. Posvačili jsme a vyrazili do cíle, což bylo překvapivě skoro stále do kopce a tak se zase hodil gumicuk. Na Vrších ve Zlaté Olešnici jsme si ještě vzali kontrolu „25“ a pak jsme zkusili pro mě neznámou cestu přímo do Rejdic. Potkali jsme jednu stejně unavenou dvojici, slovo dalo slovo a jeli jsme jinam, než jsme chtěli. Ale moc to nevadilo, tahle špatná cesta byla sice delší, ale mírnější a dovedla nás na silnici do Rejdic, takže časově to vyšlo asi líp. Pivo na Prdku fakt bodlo, ale muselo být už docela rychlé, konec časového limitu se blížil. Nakonec jsme do cíle přijeli asi o 3 minuty dříve než bylo třeba a byli jsme hooodně spokojení. Plán pojmout to jako výlet, neutavit se a přijet včas nám vyšel dokonale. To, že byly kontroly na parádních místech, musím ještě Sašovi mnohokrát pochválit! A že jsme byli po MTBO ve své kategorii šestí? To bylo jako navíc, fakt pecka. Po krátkém dešti jsme si ještě šli zkusit vyjet nějaké body na sjezdovce, ale dle očekávání jsme nezazářili. Káťu nepustila k bodům zrádná cesta, já skončil na 80 metrech. Propadli jsme o tři místa, ale nevadilo nám to. Svoji parketu jsme si našli u Kobylkoaplikace, ve které jsme Sašovi a Evě pomohli s výpočtem, kontrolou a uzavřením výsledků. Prostě jsme víc organizátoři než závodníci. :)
Music fest se pomalu rozjížděl a my také. Ale na cestu domů za klukama. Teda moc po nás neplakali, vypadali spokojeně. A když se zeptali na medaile, dali jsme jim místo nich zakoupené placky od Ramacha, což přijali jako kdybysme přivezli zlato. Následně teda Honzík vyzvídal, jestli jsme byli nejlepší a proč vlastně ne a kudy jsme jeli a proč … ale to je už nad rámec tohoto článku.
Ještě jednou straaašně moc děkujeme za krásný závod! hlavně Sašovi, který mě, jako „místňáka“ velmi obohatil o znalost krásných míst ve velmi blízkém okolí. A tak jsem mu ještě dnes nabídl sběr několika kontrol. A pak litoval, že jsem byl tak skromnej, protože kontroly pod Vysokým byly taky úplně super! Asi využiju dovolené a ještě se na pár míst podívám ….

Rubriky: Aktuality | Napsat komentář

HIMLHERGOTDONRVETRKRUCAJSELEMENT!!!

Mám tu pozvání na jednu srdcovku z mého rodného kraje – Bike Music Fest! Psal přímo Saša Kotačka, ale to byste určitě poznali.:)

Na Pasekách vládne od nepaměti Krakonoš. A pod horama se vystřídalo bajkerů, že by je nespočítal – malí, velcí, tlustí, tencí, ale všichni z jednoho těsta. Jedni za osmnáct, druzí bez dvou za dvacet…
Jojo, holoto líná, už se nám to blíží, takže si dovolím odtajnit pár informací.
Závodní prostor bude téměř totožný s loňským, jen ty kontroly se mi tentokrát mršky rozutekly až k Souši a na Čerťák, takže to zase nebude zadarmo, holt „Tak už to na horách chodí…“ Potvoru Krakonoše ale radši dráždit nebudeme – valná většina postupů parkem kopíruje legální cyklostezky. Meteorologové a sojka hlásej tropy – proto jsme opět zařadili pár kontrol s osvěžením ;-) Systém bodování bude letos trochu jiný, budete sbírat jen 20ky, 30ky a 40ky, ať je to jednoduchý na strategii ;-))) no a pro ty ambicióznější bude připravena série za rovnou stovku („Jsme chudí? Jsme! Potřebujeme poklad? Potřebujeme!“). O výjezd sjezdovky ale sa mozřejm ě nepřijdete, stejně jako o luxusní koncert na závěr dne.
Jo a to loňské překvapení se startem na lanovce se taky povedlo domluvit a prvních padesát přihlášených dvojic tak bude mít čas na mapu + výškové metry zadarmo. Kde tohle zažijete?!
Takže „Nestát, nekoukat, dělat, hlásit se!!!“

Rubriky: Aktuality | Napsat komentář

„B6h“, aneb jak provařit závod

Kdysi dávno jsem už Bedřichovskou pětihodinovku jel, bylo tehdy asi o 35°C míň než včera, však šlo taky o její zimní odnož. :)
Do včerejšího pekla mě uvrtala Světla a myslela si, jaká to se mnou bude výhra. Chudák holka.:) Ale popořádku. Pořadatelé tohoto závodu zveřejňují mapy již v pátek večer (bez bodového ohodnocení) a tak jsme si po večerním grilování lámali hlavu, jaké kontroly pojedeme. Poměrně za krátkou chvilku jsme měli směr proti otáčení hodinových ručiček, s tím, že na ještědském hřebeni určitě budou drahé kontroly a my budeme ještě plní sil si pro ně vyšplhat. Záhy jsme také přišli na to, že všechny kontroly my určitě nesebereme a že budeme muset včas zvolit ústupovou cestu, abysme se stihli vrátit v limitu a nemuseli přes boduprostý Liberec, který v mapě celkově zel jako propast, do které se nikomu nebude chtít. Řekl bych, že páteční úvahy byly v pořádku, škoda, že jsme se jich v sobotu nedrželi.
Na parkoviště u Nisanky jsme v sobotu dorazili po půl desáté a byli jsme trošku nesví ze syrové závodní atmosféry. B5h je známo svým profesionálně závodním přístupem a to se prostě projevuje na tom, že nejde tolik o společenskou záležitost, což tak trošku razíme se svým závodem my. Jízda s čipy a kontroly přesně umístěné na jasných místech v mapě tuto profesionalitu dále podtrhují. Startujeme v 10:40 a to už slunce pěkně topí. Začínáme tím, že do mapy doplníme bodová ohodnocení kontrol a vyrážíme podle večerní strategie. Nejdříve na kontroly 33, 30 a 31. Převážně krásné a místy i technické sjezdy dávají tušit, že zpátky to bude hooodně do kopce a že z kopce nejrychlejší nebudeme. Pár chrtů teda úspěšně sledujeme, protože jsou schopni ve své rychlosti přejet kontrolu, což nám dává naději, že nebudeme úplně mimo. Z kontroly 31 nepokračujeme na 30, protože ta je za nula bodů. Jsme tedy uvrženi do Liberce, jedeme kolem ZOO a následně nás Světla mistrně protáhne centrem, protože tu studovala. Super! Liberce jsem se bál a jsme za ním! Alespoň poprvé … Jenže následně blbě zamapujeme v Ostašově a místo na kontrolu 25 směřujeme na 24. Probíráme se v Karlově a rozhodujeme se tedy definitivně jet na hřeben Ještědu. A to jsem měl v hlavě změnu strategie, že z „dvacetpětky“ to stočíme na jih a budeme směřovat na kontrolu za 100 bodů, že vynecháme kopce na severu. Tahle hloupá chyba v mapě nás vrátila do pátečního plánu a my se vydali do krásného Kryštofova údolí. Škoda, že nebylo čas zajít na místní pouť a my se od ní museli drápat nahoru nad vlakové nádraží pro kontrolu 23, odkud pak pokračujeme na kontrolu 22. A tady jsem udělal fakt „mistrovské“ rozhodnutí. A možná nejen jedno. Že sjedeme zpátky do Kryštofova údolí a že pak pojedeme přes kontrolu 4 dolů na jih pro tu „stovku“ pod Osečnou. Světla lehce protestovala, ale protože mě brala jako zkušenějšího, nechala se lehce ukecat. Ve sjezdu si ještě pohodově fotíme vlak na viaduktu a pak, protože součástí mého plánu přechytračit páteční rozumnou strategii, jsem vytáhl z baťůžku tajný trumf. Gumicuk! :) Zapřáhl jsem Světlu a když jsme po chvilce předjížděli jednu smíšenou dvojici, sílilo ve mě přesvědčení, že to prostě urveme silou, že jih mapy pojedeme takto skoro pořád a že nás to výrazně zrychlí. Světla trošku víc protestuje po sebrání kontroly 4, že ta stovka je hodně na jihu a času málo. Ustupuju a nabízím, že cestou nevezmeme ani kontroly 5 ani 6 a že tím pádem je stovka na dosah. Světla to bere a jedeme. Nevalíme … ono to zase o tolik rychlejc nejede. Stovku ale dáváme a svačíme. Máme 2 hodiny do cíle. Víme, že je to málo, přesto cestou bereme kontrolu 9 a když vidím, že nahoře po silnici sviští Martin Sajal s Lenkou Kotačkovou, aniž by tuto kontrolu brali, podporuje to náš dojem, že je to s časem zlý. Ještě docela v klidu, i když postupně slábnoucí, bereme průjezdnou kontrolu 11 a pak dělám tzv. dorážecí minelu. Na křižovatce odbočujeme místo doleva doprava a za chvíli se ocitáme v Českém dubu. Morál spadl na nulu. Nejen, že máme málo času a jsme unavení a upečení, ještě si zajíždíme o několik kilometrů. Nedá se ale nic dělat a pokračujeme v tom trápení do Hodkovic jedeme přes Bílou a Petrašovice. V Hodkovicích musíme do hospody, nemáme už co pít. Celkem to tam trvá, ale my jsme obnovit díly stejně potřebovali. Stoupáme pak totiž do Záskalí a cestou už ani neodbočujeme na kontrolu 30. Spěcháme, teda snažíme se o to a kofola z bidonů mi docela pomáhá. Pokračujeme na „osmnáctku“ a dálnici cestou překonáváme po železničním přejezdu. Nějak už asi nevidíme do mapy a nenacházíme lepší místo, kde ji krosnout. Pak je to už smutnej příběh, kdy jedeme do centra Liberce, odkud kolem vodní nádrže Starý Harcov začínáme stoupat do Bedřichova. Nikde žádné body, jen mraky kilometrů, po vysmaženým městě, kam jsme nechtěli. Ve stoupání na Bedřichov se sice plazíme, ale občas míjíme další zoufalce a máme tak o něco lepší pocit, že v tom nejsme sami. Do cíle ale dojíždíme s více jak hodinovou sekerou a děláme se teda legraci, že to nebyla „pěti“, ale „šestihodinovka“. :) Svoje síly jsme vyplácali na 85 km, což bylo naprosto zbytečný a v tom vedru totálně šílený. Krása a krutost MTBO je ale v tom, že je to všem jedno, jak se kdo ke vytrápil. Ukaž body a pak se bavme. :) Jsme 22 z 23 v kategorii MD, 75 z 80 celkově. V cíli nás strašně příjemně osvěžili „Bludičkáři“ Míra s Mirkou, kteří nám přinesli !vychlazené! pivo, které jsme u nich zapomněli na závodě. Fakt neuvěřitelný, moc jim ještě jednou děkuju!
Provar v závodě beru celý na sebe … totálně jsem selhal ve strategii. Ano, se Světlou jsme nikdy nic nejeli, ale po prvních kilometrech bylo jasný, že to „nemáme s hltáním kilometrů přehánět“. Jela slušně, ale „Vlasta“ to prostě nebyl, v kategorii MD jsme ale v pohodě měli na místo do první desítky. A já náplanuju přejezd celý mapy … a myslím si, že to „urvu“ gumicukem. :) To fakt nešlo, trošku nás to zrychlilo, ale taky mě ta tandemová jízda pěkně tavila a poslední kopec na Bedřichov jsem už mlel z posledního a v cíli měl chvilku tmu před očima. No a to, že jsem udělal několik chyb v mapování, to už ani nebudu zmiňovat. Prostě hitparáda pokleslé hudební televize jak vyšitá. Chudák Světla, mrzí mě, že jsem jí nedal to, co právem čekala. Snad se to podaří někdy napravit, snad nezanevře na tenhle krásný sport a nebo i na mě. :) Fotky jsem dal do fotogalerie, o tom, co udělat příště jinak, budu ještě hodně přemýšlet.

Rubriky: Aktuality | 2 komentáře