Ještě v sobotu před svým třetím startem na „České Kanadě“, jsem se Zdendou vtipkovala, že letos žádnou veselou historku mít nebudu a byla tak skálopevně přesvědčená, že příspěvek z tohoto ročníku napíše někdo jinej – účast za naši „Kobylkoskupinu“ byla totiž víc než hojná. Jenže člověk míní, život mění:-)
Letos jsem se díky kamarádčině absenci ocitla v mixu s Rybákem a ještě bláznivě souhlasila jet z Prahy do Jindřichova Hradce vlakem a odtud výletním tempem na Zvůli pěkně rovnou na kole. Tempo výletní bylo (hlavně to moje), první letošní kilometry na kole mi pěkně utíkaly a sedací část začínala bolet, taky pěkně. Ale na Zvůli jsme dojeli ještě bez úhony.
V den „D“ nic nenasvědčovalo tomu, že by nás měly postihnout nějaký trable. V 11:00 hodin jsme vyrazili směrem ke kontrole č.3, kde jsme hned zakufrovali – „čtyři velké kameny podél potoka“ byly až na tý třetí cestě na mapě, ale tři body nakonec byly naše. Pak padlo rozhodnutí sebrat „dvacítku“ – další kufr, asi hodinový, ale když už jsme tahali kola přes louku, kořeny, bažinu a nevím kde možně, přece to nevzdáme:o) Vyvrácený pařez na kraji rybníka nakonec padl. Zasmáli jsme se, jakej máme pěknej průměr – co hodina, to kontrola a jeli dál. „18“ nám průměr a náladu vylepšila, pak i čtyřka v podobě smrku u studánky, ne tak mezizastávka na bizoní farmě, kam jsme se těšili na bizoní burger. Škoda, a takový je dělávali dobrý. A protože čas pokročil, přehodnotili jsme strategii a vyrazili směr Kaproun pro „devítku“ k vodníkovi a dál na povinnou „jedničku“. Oblíbená „svačinová“ nezklamala, pomazánka byla jako vždy fenomenální, ale moje „medailové ambice“ již podruhé tahle kontrola definitivně pohřbila:o) Před dvěma lety jsme ji s Kristy nestihly, byly diskvalifikované a letos jsem byla moc těžká do kolečka. Ano, do zahradního kolečka a nerozumí-li čtenář těmto řádkům, tak do kotouče, kortouče, radvánce či kolmahy:o)……hrálo totiž hlavní roli v doplňkové sportovní soutěži, no a když Rybák zabral, abychom objeli povinné kolečko (tady myslím trasu:o), tak se „odpích“ s takovou vehemencí, že si natrh lýtkovej sval a bylo vymalováno. Závod pro nás skončil přesně v 15:07:41, pak už následoval jen odvoz na výjezdovou základnu ZZS do Kunžaku a odtud nás posádka RZP transportovala na úrazovku do jindřichohradecké nemocnice, kde jsme pravda, pobavili:o)
Bilance závodního dne je tedy takováto: jeden natržený sval, Rybák s berlema, premiérová jízda v sanitce pro oba, 24 bodů v nedokončeném závodě a zjištění, že na Vrbovce se dá trsat i s berlema:o)
Díky moc Šrot týmu za pomoc a asistenci a za hezky strávený víkend:-)…….a to myslím doopravdy, protože akce opět neměla chybu, jídlo jako vždy výborné, účast hojná, zábava perfektní a už teď se těším, jakou sportovní disciplínu připravěj „Šroťáci“ napřesrok:o)
Hezké léto všem a pozor na kolečka! :o)))

DSC_1256

Do Kanady na kole, zpátky na kolečku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..