Opět po roce si dovolím sesmolit pár řádek o závodu z našeho pohledu.
Po naší loňské premiérové účasti na Kobylkách jsme tak nadšeně popisovali zážitky ze závodu, až se naši kamarádi Eva s Jardou rozhodli, že na další ročník vyrazí s námi. A tak v pátek vyráží z Hradce Králové do Mladotic dva týmy: Kupředu kobliha a Trasaab. Anděl strážný měl docela dost práce, ale cesta do tábora proběhla bez větších problémů. Po příjezdu se registrujeme a jdeme na jedno (dvě, tři, …) pivo, kde ladíme taktiku na závod, nakonec je rozhodnuto, obě posádky pojedou spolu.
V sobotu před výkladem trati stihnu poklábosit se známými z Trafo bike teamu. Jelikož máme startovní číslo 24, chystáme se záhy na start, když v ten moment Heli zahlásí, že nemá rukavice na kolo, ale ví, kde v autě jsou. Nejdříve jsem chtěl dceři vyčinit, že si nedává na své věci pozor, ale nechtěl jsem ji stresovat hned na začátku závodu (a možná v tom hrálo roli i to, že jsem je v autě zapomněl taky). Taktak stíháme start, kde zapózujeme fotografům od organizátorů a od Velbuďáků. To již držíme mapu v ruce, děláme deset kroků od startovní čáry a vymýšlíme jak na kontroly. Času máme dost, protože čekáme na Trasaab se startovním číslem 51. Dokud máme na začátku závodu dost sil, vybíráme první kontrolu Ondřejov. Dál jedeme po cyklotrase směr Manětín přes Křečov (25) a Českou Doubravici (16). V Manětíně navštěvujeme tajnou kontrolu a stavíme se v zámecké restauraci doplnit tekutiny a nějaké papů. Spokojeni usedáme na kolo a zkoušíme si dojet pro 17, cestou lehce kufrujem, nemohli jsme trefit správnou cestu. Zase projíždíme Manětínem, tentokrát směrem na Brdo, chceme padesát bodů za kontrolu č. 20. Z Brda vyrážíme po žluté podél potoka. Z cesty se stává stezka a kopřivy zkouší, jaký máme práh bolesti. Brody posádka Trasaab (horská kola) projíždí, zatímco my (treková kola s blatníky) bereme brody jako místo, kde se lze osvěžit a procházíme jimi. Na kontrole vzdáváme Vysočany, možná bychom nestihli časový limit, a jedeme na Čoubův mlýn. Opět zjišťujeme, že máme žízeň, a tak ji úspěšně uhasíme. Vyrážíme po zelené směrem k Černé Hati a bereme třicet bodů za 6. Zde lehce upravujeme scénku z filmu Na samotě u lesa: „Hu, hu, Jaroslave vejš, huu, huu“, což obyvatele Žabího rybníka přivádí k nepříčetnosti. Zanecháváme žáby svému osudu a pelášíme do Strážiště. Zde potkáváme další posádky. Po zjištění, že v Mladoticích bychom museli plavat, což bychom určitě překročili časový limit, je rozhodnuto Mladotice vynechat a riskneme prokletou zelenou do kempu. Zprvu pěkný padáček dolů, klidná projížďka po louce k lávce a procvaknout kleštičkami osmičku. Nejprve jsem nechápal, proč ostatní jedou po opačném břehu Střely, to my mělo za nedlouho dojít proč. Žádná široká cesta, ale stezička tak akorát pro jednoho, sesedáme tedy z kol a jdeme raději pěšky. Nakonec se opět ocitáme na louce a přijíždíme hádat postavy ze seriálu. U mne nastává výpadek paměti, naštěstí ne na dlouho, vybaví se mi pár jmen, ale pro jistotu stvrdím úspěch na kontrole panáčkem. A je tu cíl. Poděkujeme organizátorům za super zážitky a vyrážíme na očistu.
Kobylkopárty se letos neúčastníme, protože naši kamarádi ještě nenavštívili Plzeň, a tak záhy vyrážíme do západočeské metropole, kde strávíme zbytek víkendu. Již teď se nemůžeme dočkat dalšího ročníku Kobylek, byť již v kategorii MD. Ještě jednou díky všem za super závod.
Kupředu kobliha (Gheorghe & Heli alias Jiří Rydrych & Helena Rydrychová)
