Prodloužený víkend lze prožít různě. Podle Kobylkářů je nejlepší prožít jej “na plný koule”, teda pěkně “kulatě” a tak jsme uspořádali na sobotu 15. listopadu už 5. podzimní Kobylky, co měly letos přívlastek “Kulaté“!
A na mě, jedné z těch nejkulatějších Kobylek, je teď, abych tenhle počin zhodnotil. Není to nikdy lehký úkol, protože víkend to byl nejen třídenní, ale také náročný. Cejtím se, jako kdyby mě několikrát přejel parní válec. A to nejen fyzicky, ale i emočně, protože jsme tentokrát do organizačního kotle smíchali závod a oslavu narozenin. Tedy od začátku bylo záměrem poněkud ubrat na sportovním duchu (sorry Světlo a Kamile Koprnický) a naopak okořenit společensko-zábavnými prvky. Tedy účastníky čekal nejen výrazně kratší časový limit nebo hodně kontrol v okolních hospůdkách a občerstvovnách (díky všem za tu možnost!), ale také neobvyklý mix třech kategorií – Na kolech, Na lyžích a Běh. To vše v krásném okolí Turnovské chaty (tedy mého rodného kraje pomezí Jizerek a Krkonoš) a také s využitím jejího úžasně útulného prostředí a trpělivé pohostinnosti Karly, Petra a celého personálu. Tady se hned zastavím a vypálím další VELKÉ DÍKY, protože zvládnout cca stočtyřicetihlavé stádo Kobylek v chatě pro 80 lidí bylo velmi těžké, nicméně realizace proběhla dle mého názoru skvěle a zcela jistě se tam mnoho lidí v budoucnu rádo vrátí. Teda jestli nás tam ještě budou chtít! :)
Ještě společenštější ráz akce než obvykle způsobil, že se na ní objevilo (a většina i jako účastníci závodu) spousta lidí, co si o nás nechají spíše vyprávět, ale účasti se raději (stále nevíme proč! :)) vyhnou. Věříme, že někteří, potom, co okusili, co jsou Kobylky zač, budou na dalších našich akcích opět vidět ve startovce a ne jen na parketu nebo u baru! :) Tady budu děkovat podruhé. Chápu, že pro spoustu lidí měla účast na akci svoje komplikace a někomu se dokonce možná ani nechtělo závodit. Ale zvládli jste to všichni na výbornou, jste strašně šikovní! A když pak přičtu, jak proběhly večerní gratulace a večírek, začínám se už dokonce dojímat! Překvapení ve formě představení od KaKá týmu a Hodinářů mě doslova vyrazilo dech! A to je jen příklad z večera, vono to vlastně začalo už tím, že jsme měli v sobotu na trati patero běžkařů a to přesto, že sněžit začalo trošku až v pondělí. Ale na běžky ani řetězy to nebylo ani v to pondělí! :) Běžkaři nádherně Kulatý kobylky rozsvítili a kdo je v okolí Příchovic potkal, ten se určitě pídil, odkud se tyhle blázni berou. Část z nich se pak i stavělo na Turnovské a na zbytek příběhu se doptali. Běžkaři byli totiž slyšet už z dálky, běh na běžkách po asfaltu je totiž hlasitý asi tak, jako když po něm vyklusávají kobylky … :) Kromě těch recesistů děkuju ještě jednou panu Petrovickému ze Ski Ness z Jablonečka, že nám věnoval opotřebované běžky i s botama. Ještě před svou likvidací posloužily velmi dobře!
Zastavím se ještě u sportovní části akce … trať byla postavena tak, že běžkaři a běžci měli reálnou šanci získat všechny kontroly Areálu pevných kontrol pod Turnovskou a přilehlé hospody. Rozdílový měl být Prdek, ale na ten se většině necyklistů nechtělo, jen vítězní běžkaři Sršáni si tam, přes Bílou skálu! :), zaběhli. Mimochodem, absolutorium si zaslouží všichni běžkaři, kteří si běžky sundávali jen do hospod, což vím, že dělali Sršáni, Emuovi a Vlastik z OO134. Magoři jak blázen! :) Bajkeři měli navíc, i díky časovému bonusu za všechny hospody, možnost získat úplně všechny kontroly. Což se povedlo větší polovině pelotonu a jistě to mnohé potěšilo, že si mohli užít závod, kde “brali vše”. :) Peklo, co z toho vyplývalo bylo jasný. Pro stupínky nejvyšší bylo třeba nutné získat bonusové body za “kulatost”, což se nakonec povedlo 19 týmům. Byl to bonus za nějaký hezký převlek nebo za pěkný dárek z trati, co byl kulatý. Nemělo to pevné pravidlo, tak jsem možná někoho i trochu namíchnul, že jsem to nedal všem, ale někdy se pobavme třeba o tom, jak se boduje krasobruslení! :D A pro stupínky úplně nejvyšší bylo třeba naházet ještě něco na čamburíně, která se tentokrát ukázala být naprosto zásadní kontrolou. Bodů v ní bylo maximálně 50, nejvíc se podařilo získat týmu Sršňů a vyneslo je to na vítězství v běžecké kategorii. Na historický úspěch dosáhl díky čamburíně také Pivovar Kocour se Sašou a Rosťou a na pódiu bylo vidět i slzičky, když si byli pro první místo mezi bajkery! :o Mezi sportovní výkony hodné zřetele patří zcela jistě i výkon týmu Zvířata nejíme, kteří naprosto neuvěřitelně oběhli všechny kontroly, přesto, že jsem jasně říkal, že je to úkol hodný maratónských běžců! Schytali teda slušnou penalizaci za pozdní doběh a v celkovém pořadí se propadli, ale byli všude a to se do historie také zapíše! :) Stejně tak se do ní zapsal neuvěřitelně pokažený sestup týmu OO Hnědáci ze Štěpánky na Turnovskou. Těsně před tím, než se vydávali do cíle Hanka prohlásila, že je moc ráda, že to tentokrát stihnou v limitu a následně Vencek zavelel, že přeci nepoběží po cestě “jako všichni”, ale zkrátí si to lesem! :) Výsledkem byla skoro pětadvacetiminutová “sekyra” a propad na poslední místo. :o Zkrátka příběhů z trati byla fakt velká spousta a já další už nechám případně na ostatní a alespoň zmíním další program.
Přesto, že jsem výslovně zakázal hmotné (a tekuté!) dárky, dostal jsem jich spoustu a v pondělí měl problém to všechno uvézt. Děkuji moc, ale více se této zakázané oblasti nebudu věnovat. Po sobotním parádním večírku, který byl v režii kapely Kompress, co se kupodivu vešla na pódium Turnovské a před ním se našlo i místo na tanečky, měla přijít neděle se zdravotní procházkou a odpočinkem. Zrovna, když jsem se odhodlal stanovit termín odchodu na Prdek, mě však partička nejvěrnějších zastavila, že prý mě potřebují chvíli na pódiu. Čekal jsem nějakou krátkou rozpravu, ale to, co předvedli, mě poslalo do kolen, na tváři mi tekly slzy a já se pak už nezmohl na slovo. Nejdřív mi v různých impro-skupinkách pantomimicky předváděli jednotlivá témata všech kobylkových ročníků a já měl hádat, vo jaký jde. A pak na mě ještě házeli doplňující otázky a já byl tak marnej, že jsem si nevzpomínal na úplně základní věci typu, jak se jmenuje film Limonádový Joe! Co téma, to cvaknutí do kartičky, abych si to taky užil! :) A když už byl skoro konec, musel jsem ještě vomejt mapník, co mě Pepa zasral. To už jsem byl trošku povokřálej a tak jsem u toho mytí prej i něco vykládal, ale co, to už nevím. Pak totiž přišla pecka největší a to písnička, co natextoval Vencek s Vlastou a všichni mi ji společně zazpívali a mě to úplně smázlo. Na původní hudbu písně Šrouby do hlavy od skupiny Lucie se zrodil nový hit Šutry do gumy a když jsem chtěl poděkovat, už to nešlo. Tak třeba si to někdo přečte teď, protože to bylo něco, co si budu pamatovat i kdybych tu byl ještě dalších 50 let!
Po emoční smršti jsme si užili krásnej vejlet na Prdek a pak i do Příchovic, kde se nás půlka vešla do cukrárny a druhá se ohřála v Příchovické hospůdce. Vejšlap nahoru na Turnovskou byl v tý mlze taky za odměnu a večer uzavřelo ještě promítání fotek, kde jsme všichni chlapi měli víc vlasů nebo míň šedejch a bylo to zase silný kafe, že jsem se pak totálně unavil a musel jít dřív spát. I tak toho bylo za ten víkend opravdu mraky a já se z toho budu ještě dlouho vzpamatovávat. Dělat Kobylky je těžký, ale když pak člověk zažije tohle, to nejde ničím vyvážit a nedá se, než jen zase přemejšlet vo tom, co dalšího vymyslíme, abysme se zase společně potkali. Protože tohle je život, co chci žít, co to půjde. Děkuju vám všem a protože jsem je ještě nezmínil, nejvíc děkuju mé drahé rodině, co mi dělá doma tak skvělé zázemí a je základem naší kobylkové party, co je solí nad zlato! :)
Kdyby to někdo dočetl až sem, tak se ještě běžte dorazit do fotogalerie a sledujte naše sítě (hlavně facebook a instáč, kde budou asi navíc i nějaká videa). Zatímco já psal, Káťa přebírá a stříhá … :o
