A dneska přispěchala se svým článkem Zuzka, která Honzou na Kobylkách obvykle tvoří tým Suci z Ag. Na Kulatejch ale měli tým ještě o dost košatější a asi si to taky užili, viz níže …
Abych vůbec mohla něco napsat o kulatých, musím začít od začátku. Ne nadarmo mi můj Honza vyčítá, že ve vyprávění jsem zbytečně rozvláčná. Takže pokud nejste připraveni na text plný historických fakt, vpravo nahoře najdete křížek…
Kdysi dávno jsme trávili víkend na kolech v okolí Střely. Jezdíme si v poklidu, taháme kola po skalách, když v tom se kolem nás začali rojit cyklisté s jakýmsi bazmekem na řídítkách (dneska už vím, že se jedná o mapník!). U páté dvojice jsem postřehla, že tam mají mapu. Okamžitě mi zasvítily oči – to by mě bavilo. Jsem totiž žena, která umí číst v mapách. Alespoň jsem o tom byla přesvědčená do doby, než jsme se s MTBO sešli naživo.
Jak jste asi pochopili, uběhl nějaký čas a my už několik let trávíme volný čas na orienťákách, mezi které patří i Ztracené kobylky a spřízněné závody.
V červnu na kobylkách povídá Paprička: „Jedete na ty kulatý? Zdeněk bude mít narozeniny, tak pořádá kulatou oslavu.“ „Nic o tom nevíme, oslava je určitě jen pro zvané přátele, a to my asi nebudeme.“ Chápu, taky na své narozeniny nezvu každého, s kým jsem se někde potkala, byť to naše potkávání je poměrně intenzivní.
Ale pak přišel mail, my se setkali na Čivavě a rozhodli se vyrazit. Kategorie kolo. Na běžkách sice jezdíme, před lety jsme běhali i maratony, ale to už nějak odvál čas, respektive moje kolena řekla běhání stop.
V duchu jsem měla plán – přijedeme s koloběžkami, snad nás nechají jet s cyklisty. Ostatně proč by ne – nemůžeme přece nikoho ohrozit.
Znáte to, plánování často nevyjde. Týden před akcí zavolaly naše dospělé děti: „Rodiče, SOS, potřebujeme ze 14. na 15. pohlídat holčičky.“ Tak jo, vezmeme na trať vnučky, uděláme si s nimi procházku. Pozor, k vnučkám přibyl ještě pes. Takže naše parta čítala šest kousků. Dva psi, dvě děti a babka s dědkem. Pak už jen rychlá přeregistrace na chůzi a mohli jsme vyrazit. Spaní řešit nemusíme, jezdíme se Sobykem (Souččí obytnou károu) a „Kobylkáři“ nám zajistili stání na Hvězdě.
Nebudu popisovat trasu – kdo tam byl, ví.
S dětmi jsme si to fakt užili. Stejně jsem vždycky pokukovala po kategoriích pidilidi, naděje – přijde mi, že není třeba se tak honit, konec konců na děti se vždycky dá svést pomalá jízda, málo kontrol, a další případné zdržení. Na rozdíl od mých kolen holčičky vůbec nefňukaly, intenzivně hledaly kontroly, cvakaly do karty a v hospodě a na Štěpánce se nebránily nákupům.
Čamburína nás zradila a sami jsme podcenili kulatost, takže naše bodové skóre je ve finále pouze to, co jsme nasbírali na trati.
Jo a jestli nám děti zase půjčí, tak na jaře jedeme na kolech takhle kompletní zas!
Jen tak na okraj – věkový součet týmu Suci z Ag činí 132 celých (děti a psi nezapočítány).
Oslava kulatin trvala do neděle. My tam byli, pivo pili, řízky jedli, mnohokrát slzu zamačkávali a všechno jsme si náležitě užili. Děkujeme za krásný, nezapomenutelný víkend. Nebude mít zase někdo brzy kulaté narozeniny?
Za tým Suci z Ag sepsala Zuzka
