Není každý den posvícení, to ví přeci každej! :) Druhý víkend najíždění kontrol pro letošní Kobylky nebyl prostě moc povedenej, protože počasí k nám bylo kruté. Ale cíl je splněn, mapu máme projetou.
Už dle předpovědi bylo jasný, že druhý najížděcí víkend, celkově 5. a 6. najížděcí dny budou tentokrát o teplejším oblečení. To, že bude tolik potřeba i toho nepromokavého, to z těch předpovědí tolik vidět nebylo a my si to samozřejmě taky nechtěli připustit. Ale protože jsme neměli, vzhledem k programu dalších víkendů, jednoduchou možnost termínově cuknout, s Vlastou jsme prostě do Pilníkova vyrazili.
Páteční večer v místní hospodě strávili plánováním postupů pro ohledání maxima možných přístupových cest na plánované kontroly, ale také působením na osazenstvo hospody, aby přijelo na závod. To druhé se zřejmě nezdařilo, místní štamgasti (a to jen jeden stůl) se jen mírně chytli sobotní večerní zábavy. Kolo totiž ani před hospodou nestálo žádné a zřejmě jich nebudou mít ani moc doma. Jen jeden stůl se třemi mladíky se o akci zajímal trošku živějc, tak jsme jim nechali loňskou mapu. Budeme doufat, že v hospodě nezůstala. :)
V sobotu nám z plánu vyšlo jaktakž dopoledne, ale déšť přišel dříve a při 5˚C se nedalo v jedné místní zahrádce rozmrznout ani u plynového ohříváku. Původní rozumný plán, že v sobotu objedeme vše, protože pršet bude až pozdě odpoledne, vzal za svý. Aspoň jsme stihli celý zápas našich s Kazachama a tak jsme si spravili náladu. Přes noc se to vyprší a dopoledne to domlaskneme. :)
Jenže ráno ještě furt (nebo už zase) pršelo a stupně ˚C byly jen 3, pak 4. Pustili jsme se teda do “úřadování”. Vybrali jsme většinu kontrol dětského závodu a pak jsme osobně domluvili 2 ztracené kontroly, protože tam šlo zajet autem. No a když jsme se vrátili, počkali jsme na menší okno v mrakách, abysme nevyráželi v dešti, a vydali se na to domlasknutí. Povedlo se dle Vlastova plánu. Když pršelo, čekali jsme “v krmelci”. :) A pak pokračovali po totálně rozmočených cestách. A co bylo skvělý, tak jednu oblast, kterou jsme se doslova protrápili, jsme nakonec celou škrtli, protože byla jen velmi špatně průjezdná a přidala by tak do mapy “vyzobávací” kontroly, co nemá nikdo rád.
Zmoklý a zmrzlý na kost jsme se vrátili před šestou do Statku pod Lípou, kde nás teplý čaj a sprcha dostaly z nejhoršího. Cestou domů jsme pak víkend zhodnotili tak, že potřebné kontroly namapované určitě máme, ale chtěli jsme jich mít určitě více na výběr. No co, není každej den posvícení, to ví přece každej! :)
Fotky jsou zase tam, co obvykle, ale je jich málo. V dlouhých rukavicích se na dotykáči nedá fotit a sundávat mokrý rukavice jde ztuha. Dobrá zpráva je, že na Kobylky to bude všechno zalitý sluncem a tahle naše najížděcí lapálie nikoho, ani nás, trápit nebude. :)
