Máme tu první a možná i poslední (lumpové nepsaví! :)) článek od “jednoho” z účastníků Kulatých kobylek. Von to teda není jen tak někdo, je to borec, co zvládnul přijet na všechny naše akce. “Za mlada” lovíval druhý místa a když se zdálo, že už bude vždycky někde pod bednou, přišla sobota 15. listopadu 2025 a Sašovi s Rosťou všechno bezvadně klaplo, až z toho byla zlatá kulatá medaile! Jako … ještě pošleme do Štrasburku, jestli je v souladu s pravidly, když si 2 dospělí borci dávaj v kontrol-hospodě 1 malý pivo, ale ať už dopadne rozsudek jakkoliv, je to trošku kaňka na jejich jinak skvělým výkonu. A navíc mě bavili, celej víkend, takže jim to moc přeju! Nuže, počtěte si, co Saša s dlouhejma růžovejma nehtama napsal a případně se inspirujte! Budeme moc rádi! :)
V pátek večer sedíme s Rosťou u piva a koukáme do map. Přichází Jirka Hejna (letec a dobrej ročník = stejnej jako já ;-)) a ustaraně povídá “rozhodne čamburína”. V tý chvíli mi ještě nedošlo jak jasnozřivě to vyhodnotil, ale strategie je jasná – sebrat všechno. Zastavuje se ještě Klecák a pro naši původní taktiku (lít fernety do bidonu – večer se budou hodit) má jen slova pohrdání, tak to ještě překopáváme (bidon = gramy navíc, to je taky podstatný ;-)). Večer je dlouhej, kytarista umí i lidovky, takže krásně békáme, no – jdu spát v púl třetí (a to jen díky tomu, že nebylo co pít), prostě ideální předzávodní příprava.
V sobotu ráno slivovička na Ivetkuuuuuuu, pak druhá a jdeme na snídani. Rosťa vyrobil úžasný koule na přilby a navíc je dokáže i přišít (já s nehtíkama bych to nedal). Kapku chaos se startovním časem, tak se jdu ještě natáhnout. Atmosféra neskutečná – takový hodně koncentrovaný kobylky ;-)
Start skoro z poslední vlny. Mezitím se oproti rozjetí zle ochladilo a padla mlha a my dost dlouho jedeme/no spíš jdeme z kopce a já klepu kosu a nadávám si proč jsem se neoblík. Na Kostelní cestě potkáváme tým Klecáků – velitel útvaru rázně nařizuje občerstvovačku, zavdáváme si tedy z placatky nějakou kokosovou hrůzu a moje představy o závodění jdou do kopru, stejně tady plápolám a nejede mi to a první tři kontroly byly vyloženě o štěstí a asi je čas se na to celý vykašlat, co toho Rosťu na tom ježdění se mnou baví?
Pak se sice “dostáváme do mapy”, ale přijde mi že nás furt někdo předjíždí. Trápení z Volešnice jen utvrzuje můj pocit totální marnosti. Následuje pojeb od výčepáka v Příchovicích za objednávku malýho piva dohromady. Cítím se menším a ještě menším. Ves opouštíme v čase 2:00 a tím pádem s jistotou limitu, ale pak omyl s motorestem (servírka v tý navoněný bídě na nás koukala jak na UFO) a zase sebevědomí nula. Pak už naštěstí jen speciálka, i když s komplikací v podobě hnoje na plánovaným přeběhu 14-8, kterej tudíž objíždíme. Do kopce ppoommaalluu a finiš ze Hvězdy v čím dál horším stavu, ale snažím se (co kdyby někdo koukal) a nelehnu.
Cíl splněn, výborný pivo od Muhu a jdeme do sprchy a relaxovat. Na čamburínu až v poslední vlně a s nervama – vidím, že jsme poprvé mezi šesti prvníma rozmlženejma týmama… Kontrolorky nechávaj někoho házet milión tréninkovejch hodů, ale nechci to hrotit a soustředím se, protože vím že Rosťovi tohle nejde a co nenaházím, nebude. Plán jasnej – do druhý komory a srazit prostřední a to by mělo na bramboru stačit ;-) Zkušební hod nula 8-/// naštěstí pak navostro podle plánu a 15 a zařvu si, protože líp to neumim. Rosťa nula a jdeme se napít a očekávat rozsudek.
No, napínali nás… Ale Kačomyš u společnýho stolu nás maličko uklidnila (měli míň), a pak vyhlašování a drama po každým týmu a pak už bylo jasný že jsme teda druhý – a pak už si nic nepamatuju a rozbrečel jsem se 8-)))
Tak vám teda všem moc děkujeme!
A pokud to někdo ještě nepochopil: věk je jen číslo!!!
s.
