Nevím přesně, kdy se psům přestává říkat štěně, ale vím naprosto přesně, že “tahleta MTBO Čivava z Čikova” je po 3 letech dospělá, možná bych dokonce řekl, že v nejlepších letech! :)
Člověk se nemá opakovat, ale když vono to, co bylo napsáno loni, tak nějak platí i letos. Myslím, co se týká toho, jak skvěle byl závod připravený. Mapa naprosto precizní, co můžu z jejího cca polovičního průjezdu posoudit. A to nejen proto, že to všude přesně sedělo, ale také proto, že byla výborně čitelná. A to včetně úzkých silniček, se kterými jsme dosud bojovali. A to, že bylo na 4 hodiny na dospělé mapě víc kontrol, než stihli nejlepší sebrat, hodnotím také jako plus.
A ještě k mapám … Vlasta měl zase speciální mapu pro malé děti, kde jsou kontroly k nalezení obvykle spíše po stovkách metrů než po kilometrech. Ale to se dobře ví a tak měl i díky dětem Vlasta zase “narváno”. Původní limit 80 dvojic rozšířil postupně na 100 a nakonec se závodu účastnilo neuvěřitelných 102 dvojic. Z toho bylo 55 dvojic v dětských kategoriích! A večer, při vyhlašování v kulturáku, to byl zase takovej ten zážitek, co vás z něj příjemně mrazí. Koukáte se na našlapanej sál, kde se děti hrabou v obdržených cenách (na všechny se i díky štědrým sponzorům dostalo) a sledujete rodiče, kteří pyšně fotí svoje ratolesti po sportovním výkonu. Tolik pozitivní energie, to je už dneska málokde vidí!
Ohledně dospělosti … to není jen o tom, že na ČČ přijelo o dalších 15 dvojic více než loni a závod je tak zřejmě s přehledem druhým největším svého druhu v republice. Je to o tom, že Vlasta se svou rodinou (čikovskými ženami, hasiči a obcí) zvládá přípravu velmi samostatně. Ani ekonomická podpora od starších Kobylek není třeba, sponzoři Čivavy se množí a svoji podporu někteří z nich ohlásili i na příští rok. Sám jsem byl svědkem toho, jak se jeden z účastníků po vyhlášení výsledků nahlásil jako nový sponzor na příští rok. Když se to dělá dobře, jde to samo … teda skoro a jen někdy, ale jak je člověk nadšenej, tak má tendenci trošku přehánět! :)
Akce roste také organizačně. Ano, ráno měly být vodevřený 2 pracoviště na výdej startovních sad, ale i s jedním se podařilo odbavit všechny (i nově registrované) účastníky před výkladem trati. Znatelně se také zlepšil výdej a sběr mapníků, bylo vidět, že se o to starali odpovědní borci. A pak bych chtěl hodně ocenit občerstvení po závodě, protože bylo na výběr asi 5 možností a široká nabídka vydržela i pro účastníky, co dojížděli mezi posledními! Jo … a co skákací hrad pro děcka? Ten jako nebyl fajn? Až tak moc, že zdatně konkuroval dětské diskotéce, co proběhla po vyhlášení výsledků. Mimochodem, spočítat 102 kartiček s pouhou jednou reklamací asi hodinu po dojezdu poslední dvojice, to také není samo sebou!
Večírek byl teda letos slabší, ale to si beru na sebe. Až pozdě jsem Vlastovi dal odvahu risknout objednat znatelně dražší kapelu než byl DJ a pak, jak se registrace rozjely, bylo už pozdě to měnit. Ale je to těžký, už jsme to hodněkrát zmiňovali, jak je pro organizátory důležité, aby měli hodně registrací včas, že to zásadně ovlivňuje spoustu rozhodnutí. Ano, i na reprodukovanou hudbu jsme se pobavili, ale živí interpreti jsou prostě lepší a menší zaplněnost sálu letos oproti předchozím ročníkům, nám v tomhle dává za pravdu. Uvidíme, jak za rok, ale kapela je hned za jídlem druhá největší položka rozpočtu. Tedy dost účastníků a štědrých sponzorů je jedna cesta nebo vyšší startovné druhá.
Na Čivavě jsem nebyl jen “očumovat”, opět jsem se aktivně účastnil závodu. Mohl jsem, protože mapu jsem neviděl. Vyrazili jsme opět se svým mladším synkem Ondrou a stejně jako loni jsme si vybrali severní část mapy. Měli jsme letos spolu za sebou jen 2 závody a skoro žádné společné výlety, o trénincích ani nemluvím. Navíc jsme oba ráno začínali s bolavou hlavou, každý pravda z jiného důvodu :), ale i to přispělo k tomu, že jsme trať naplánovali spíše defenzívně. Na našich 45 km (což bylo méně jak loni) jsme posbírali 15 kontrol a se ziskem 467 bodů jsme 7. místem uhájili první polovinu tabulky. Ano, Tahlo bylo opět ve hře, na menší polovině trati. Co bylo letos také pozitivní, že jsme měli jen 1 mapový zásek a že jsme do cíle dojížděli bez časové sekery. Takže jsme byli celkově spokojení, i když jsme se nedostali mezi rozmlžené týmy na prvních šesti místech. Ti byli ale znatelně lepší, takže není co řešit, zbývá jim jen pogratulovat! :)
K dospělosti patří zdravá sebedůvěra. A ta se na Čikovské čivavě projevila tím, že nejenže nejmilejší Gruberovi ohlásili termín 4. ročníku (pište si do kalendářů 18. září 2027!), ale přidali i vizi, že to dotlačí nejméně do pátého ročníku v roce 2028! Dospělý závod s budoucností, to se mi moc líbí! Co vám? :)
Děkuju moc všem přímým organizátorům, ale i těm podporovatelům a pomocníkům z Čikova! Děláte to tak dobře, že se těším, až se začtu do knížky o vaší obci, kde se mimo jiné už o pořádání Čivavy píše! A ještě víc se těším na další rok! A jestli u 4. ročníku vyjde počasí jako letos, zlobit se určitě nikdo nebude. :)
We love youuuuuuuuuuuuuuu!!!