Naše chybná strategie na Bludičce

Pro letošní společný závod s Vlastou jsme vybrali Františkovu Bludičku. I když je to na západ Čech přes 2 hodiny cesty, byli jsme tam už několikrát, protože Míra a Mirka Špalkovi dělají závod vždycky moc hezký. A taky jezdí pravidelně k nám na Kobylky a Čivavy, tak je potřeba jim to někdy oplatit! :)
Špalkovi místa startu a tím i mapový prostor poměrně často mění, letos byl sraz v městečku Luby na sever od Chebu. Většina kontrol byla východně od Lubů a musím říct, že místní lesnatá krajina je zvrásněna poměrně dost a tak z nás v průběhu pětihodinového závodu vytáhla skoro všechnu sílu. No ale mohli jsme si za to s Vlastou sami, protože jsme naši obvyklou strategii, že bereme vše a samozřejmě bereme všechny drahý, ještě navíc vylepšili. Jednou tím, že jsme jeli delší a horší cestu (proč kontroly 51 nesjet úplně dolů a pak si to koňmi rozdupanou cestou nevyjet zase nahoru) a podruhý tím, že jsme uprostřed mapy nechtěli nechat třicítku, tak jsme ji vzali na otočku. Tedy se stalo, co se tát muselo. Když jsme dojeli do pravého dolního rohu mapy na 82 na hrad Hartenberg, byli jme v polovině časového limitu a cesta pryč odsud kolem kontrol vedla hlubokým údolím Svatavy. Pochopili jsme, že pokud chceme stíhat cílový čas a 81 u Rotavy, musíme ty kontroly po cestě prostě vynechat. Takže jsme valili po silnici jak Nibali s Froomem a 81 po hodině bez kontrol pokořili. Tam jsme si opět museli sebekriticky přiznat, že jestli chceme stíhat cílový čas, valíme přímo tam a kontroly po cestě vezmeme možná jen nějaké. V Rotavě jsme ještě museli u Vietnamce nakoupit Coca Colu (4ks), protože žízeň byla velká a voda nám docházela. I přes tenhle doping jsme se Kraslic nahoru táhli už dost schlíple. Ale přeci jen to po tom táhlem kopci nahoře začalo pak zase trošku jet a sebrali jsme cestou do cíle ještě 3 kontroly. A nakonec stihli limit, teda měli jsme ještě 5 minut čas, ve kterém se ale už nedalo nic okolo odlovit.
No, nebudu vás napínat, sebrali jsme sice všechny “osmdesátky”, ale jinak těch kontrol a bodů z nich bylo tak málo, že jsme byli až osmí z 12 v kategorii mužů. Absolutně to neodpovídá tomu, kolik jsme ujeli km (85) a nastoupali metrů (1500+), ale dost to odpovídá našim zkušenostem z takových závodů. Prostě nám to plánovaní a změna strategie podle vývoje situace, moc nejde. Když jsme byli na Hartebergu, bylo už jasný, že je to průser. Chyby jsme tedy udělali v první třetině závodu, což se pak prostě neodpouští.
Ale nevadí, jízdu jsme si užili parádně, bylo krásný počasí a krajina Krušných hor krásná. Závod to byl sice trošku menší, ale zato tam panovala pohodová atmosféra a přesto, že jsme po vyhlášení výsledků museli fičet pryč, poseděli jsme s ostatníma lidima skoro do sedmi. Děkuji ještě jednou, že nám Bludičku Míra s Mirkou připravili. Hlavně, že to nevzdali, když měli týden před startem jen něco kolo 10 dvojic ve startovce. Nakonec jich bylo na startu kolem 30 a věřím, že příští rok to bude na 10. ročník ještě mnohem lepší! Míra slíbil, že to bude hodně speciální ročník a že se pojede z Františkových Lázní. Budeme tam a budeme lepší! :)