Loni to Šroťákům nevyšlo, protože jim závod jim na poslední chvíli překazila vichřice a zákaz vstupu do lesů v okolí Zvůle. Udělali místo toho společnou vyjížďku a pak podvečerní koloběh, což bylo taky fajn, ale sbírání kontrol v místní krásné zvlněné krajině muselo počkat do letoška. Konečně tu zase bylo MTBO Zvůle – napříč Českou Kanadou.
Jezdíme sem rádi nejen kvůli klidné přírodě a malebným vesničkám, ale hlavně za skvělou partou organizátorů – Šroťáků. Je s nimi pohoda a zábava od pátku až do neděle a každý rok přihodíme na hromadu zážitků s nimi zase další. Jejich akce nabízí vždycky ukázkově strávený prázdninový víkend pro celé rodiny, nezávisle na tom, jaké je počasí. To bylo letos sice předpovídáno deštivé, ale nakonec bylo krásně cyklistické s teplotami kolem 20˚C a jen jemnými přeprškami.
Na Zvůli s námi obvykle dorazí početná skupina organizátorů našich Kobylek nebo Čivavy, ale také hodně našich účastníků, takže se nám nemůže stát, že bysme prošli od baru ke stolu, aniž bychom potkali někoho známého. Teda od baru, samozřejmě jsem myslel, že se potkáváme mezi kontrolami v lese! :) Letos jsem se domluvil na závodění s mladším synkem Ondrou, což nám spolu hezky šlo právě na podzim na Čikovské čivavě, tak proč to měnit. Vybaveni Tahlem jsme projeli celou pravou polovinu mapy a protože jsme nedělali žádné zásadní kopance a spolujízda nás bavila, dokonce jsme naši původně defenzivní strategii rozšířili o nejdražší kontroly na jihu. Bohatě zásobená povinná občerstvovací stanice nám přišla vhod mezi 4. a 5. hodinou našeho snažení. Byl jsem moc rád, že tam Ondra zastal roli řidiče tanku, v doprovodné disciplíně. :) Do cíle se nám podařilo dojet několik minut před limitem a se ziskem 620 bodů jsme nejen překonali nejeden dospělácký tým, ale hlavně jsme se octli na bedně spolu s prvními Kačomyšáky a týmem Kája Mařík (Babička s Dědečkem s vnoučkem). Jasně, oni byli ještě cca 100 bodů před námi (a v kategorii Rodiny – dlouhá jsme byli jen 3 týmy), ale radost mám z našeho výkonu na trase, protože jsme prostě nebyli za žádný vořezávátka! :) Navalili jsme přes 70 kilometrů, nastoupali přes 1 km a celý závod jsme si navíc krásně užili! Káťa se po trati pohybovala letos jako reportér a myslím, že jí to také šlo mega dobře. Její fotky a video vydají za 1 000 slov. A jen ještě doplním, že Vlasta s Hankou v nabité konkurenci skončili těsně pod bednou na 5. místě!
Večer byla tradiční šrotpárty, kterou jsme zase zavírali, ale z pěkných akcí se prostě brzo odejít nedá, i když je člověk unavenej. Sice jsme se nakonec úplně neshodli, jestli to letos byl 14. nebo 15. ročník, ale taky jsme nenašli nikoho, komu by ta nejasnost nějak vadila. :) Děkujeme Karlovi, Monice, Rosťovi, Melimu, Karpimu a všem dalším Šroťákům za pohostinnost, nádhernou akci a těšíme se na další společné zážitky s nimi!
