Letos jsem poprvé po dvou letech mohl absolvovat nějaký závod s manželkou Janou a volba padla na tento pro nás nový a mediálně tolik neprofláknutý závod v okolí Nepomuku. Jeho organizátor byl na Kobylkách a dokonce tam ztratil brýle, které se ale našly a vrátily majiteli.
Centrum akce fotbalová Maracaná v obci Záhoří mně při příjezdu připomněla mou fotbalovou kariéru a spousty emotivních vzpomínek na pozápasové oslavy, či truchlení. Teplota vzduchu 35°, obloha jasná a vítr na nule. Před sebou 6 hodin v terénu, který jsme jeli poprvé.
Na startu se objevilo 17 dvojic, které vyměnily koupání ve vodě za koupel ve vlastním potu při této akci. Hned na začátku jsme nabrali trochu skluz, ale ten neměl zásadnější vliv na konečné pořadí. Vyrazili jsme v 12:24 a dostali popisy kontrol, které byly tak trochu investigací, ne pouhé hledání lampionů a kleští, ale otázky typu číslo toho přejezdu, letopočet postavení kapličky, počet slepic v ohradě a podobně :), to se mi velice líbilo, protože jsme museli projevit i jistou duchapřítomnost a utvrdilo mě to v tom, že naše ztracené kontroly jsou cesta správným směrem.
První hodina na přímém slunci a tlačení kukuřicí zanechala těžké rány na našem týmovém sebevědomí, ale do sedla nás dostalo, když jsme potkali bloudící dvojici manželek, které do závodu vyslaly jejich drahé polovičky spolu, aniž by uměly číst v mapě … nevím, co tím pánové sledovali. :) Naštěstí jsme je k první kontrole dovedli a poslali tam, kde my už byli, takže se potom “chytly”. My pokračovali krásnou krajinou jižního Plzeňska a částečně Klatovska a navštívili místa jako Oselce, Chanovice, Defurovi Lažany, Maňovice, Kvášňovice a Nekvasovy. Bylo vedro s prominutím jako prase, ale časem jsme se rozjeli a splnili si hlavní cíl a to sebrat 100 bodů v Chanovicích na rozhledně. Již doma jsme se dohodli na mírném tempu kvůli počasí. Dali jsme si krásných 55 km, pominu-li posledních 50 bodů, které jsme kvůli času nestihli najít, tak jsme všechno mapově zvládli na jedničku a objeli co jsme chtěli. Mapa seděla perfektně a místa kontrol byla parádní, škoda jen, že jsme se nestihli nikde vykoupat.
V cíli náš čekal domácí gulášek, štrúdl a studené pivo. Začaly debaty kdo, jak a proč a kam jel, které k tomuto typu závodu patří jako hořčice k párku. Po chvíli došlo na vyhlášení výsledků a my byli spokojeni s krásným 11. místem protože jsme nezkolabovali, nerozvedli se, neměli křeče a krásně jsme si to užili. Tentokrát jsme nejeli na výkon, ale na pohodu a byla to dobrá volba. Věřím, že se za rok, pokud nám to organizátor dovolí, opět zúčastníme. Na závěr bych chtěl říct, že vše organizoval jeden člověk, Filip Pelouch, a jemu patří velký díky za super akci, které jistě dal vše a bylo to vidět.

Více na stránkách závodu.

Pavel

ZbloudilyBaset2013_61

Zbloudilý baset 2013 – reportáž ze závodu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..