V sobotu jsem se zúčastnil této akce, která uzavřela mou letošní sezónu. Váhal jsem mezi MTB Jesenický surovec a Velbloudem. Vyhrálo MTBO v tom pravém slova smyslu – závod se jel na třech klasických MTBO mapách, a to: Cukrák, Zbraslav a Keltské Hradiště. Centrum závodu pak bylo v sympatické hospůdce Kamínka u tenisových kurtů na Zbraslavi.
Už ráno jsem měl podivné mrazení a ukázalo se, že ne náhodou. Sice bylo nádherné počasí, ale já věděl, že tento závod je přímou konfrontací s tím kvalitním v MTBO, co točí na kole nohama a musím přiznat, že to moc dobře nedopadlo.
Akce měla 2 etapy, dopolední se jela na dvou mapách – Cukrák a Zbraslav a odpolední na mapě zbývající.
Vyrazil jsem na trať v 9:52 a cíl byl měnit mapu do 12:00, což by znamenalo cca ve 14:00 dojet první etapu a mít do vyhlášení vítězů 4 hodiny na etapu druhou.
Ze začátku probíhalo vše podle plánu, i když mě předjeli ti nejlepší. Všechny kontroly byly dobře dohledatelné, ale jen do té doby, než jsem zakufroval v roklinách na Cukráku při hledání kontroly 9 (trasa B), došlo i na slaňování bez lana, ale nakonec jsem našel cestu a pokračoval dále. Další kontroly byly v pořádku, až jsem se dopracoval ke kontrole 13, kterou jsem bohužel špatně najel a našel jsem ji jen s velkými obtížemi. Zde také došlo na technický problém -píchl jsem a po výměně duše pokračoval na poslední kontrolu první části. Bohužel mi zadní kolo neustále ucházelo a musel jsem pořád dofukovat. Mapu jsem v centru měnil kolem 13:00 a věděl, že druhá část už bude spíše o morálce a fyzických silách. Začátek byl hodně do kopce, ale zvládl jsem to – potom ale došlo k další mé osobní tragedii, což byla ztráta průkazky mezi kontrolami 4 a 5 (kousek od TV vysílače Cukrák). Musel jsem se vracet a už jsem věděl, že dojedu pouze dopolední etapu. A to jsem ještě netušil, co mě čeká dál.
Závod s pevným pořadím kontrol totiž znamená, že nemůžete jet na kontrolu 11, když nenajdete kontrolu deset, protože pokud to uděláte, okamžitě jste out. Právě kontrola 10 mi byla osudná, nacházela se u Kazína a já kolem ní jezdil asi hodinu, než jsem jí našel; dokonce psychicky na dně jsem volal manželce, abych trochu zklidnil myšlenky a byl schopen pokračovat. Neustálé dofukování zadního kola mi na morálce také nepřidalo. Nakonec jsem kontrolu náhodou objevil a mohl pokračovat dál. Vše už šlo dobře, do cíle jsem dorazil chvilku po 16:00, chci odevzdat průkazku, ale zjišťuji, že jsem ji opět ztratil. Nebylo už síly jet ji hledat, ale asi ji někdo musel přivézt, protože jsem se objevil ve výsledcích na 27.místě http://prriba.uvadi.cz/xl2013.htm
Závěrečná rekapitulace je neúprosná – v cíli jsem cítil velké zklamání, že jsem nezvládl obě etapy. Konkurence byla sice veliká, ale jak psychicky, tak fyzicky jsem byl hotovej už po první části závodu. Najeto 47 km, nastoupáno 1584 m. Je ale potřeba říct, že to byl můj druhý závod na pravých MTBO mapách, které mi, jak je vidět, úplně nesedí.
Tohle všechno mě ale nakoplo do tréninku na další sezónu. V cíli jsem totiž zaslechl rozhovor dvou bikerů o najetých km za rok a číslům 11 000 a 9 000 km se ani nepřibližuji. Závodu se zúčastnili většinou samí výborní MTBO jezdci, kteří opravdu umí. Ale hoši, za rok poznáte, zač je v Pardubicích perník :-)
Pavel
Jo průkazku ti dovezli .-)