Ahoj Kobylky,
letos chytla parťáka chuť něco sepsat, asi vzhledem k zážitkům… tak se s Vámi o to podělíme.

Hlavním cílem letošních „Kobylek“ bylo dosáhnout lepšího umístění než loni a vyvarovat se trapného překročení časového limitu :-) Loni se totiž zadařilo „samo“ stopnout Garminy na neurčité drncavé cestě, což nebylo odhaleno okamžitě (i když jsem si to myslel), ale až po 15 minutách…
Začátek akce byl, ale velmi podobný- opět žádné triko uvěřitelné velikosti – je to prostě pech – tak si nechávám udělat alespoň pravou Kobylka kerku, která prý nešpiní a vydrží minimálně týden (toto se také nenaplnilo, podobně jako velké plány na startu :-) )
Před startem proběhlo ulovení mapníků, namazání kola a „kontaktní plochy se sedlem“, svlažení jedním předstartovním pivkem a čekáme startovní “okno“ + mapu. Zapózujeme fotografovi a už zíráme do mapy. Po chvíli je plán jasný – chceme si to dát nejdříve na západ, odlovit co půjde a přes Vladař to vzít po západním břehu řeky do kempu – víme jistě, že legendární zelenou nechceme (známe ji už z první návštěvy tohoto údolí vhodného pro pěšáky a chov klíšťat :-) Ondřejov „9“ si necháváme pro případ, že by zbyl čas při návratu. V pohodě lovíme kontroly 25 a 23, přidáváme i výpad na 16ku, z které se vracíme zpět na hlavní a děláme první hloupou chybičku – polní cesta ke kontrole „17“ od Vladměřic, kterou se mapa chlubí v reálu (už asi dlouho) neexistuje. Je z toho křovení a celkem solidní časová ztráta, navíc po dosažení asfaltu jsme o jednu odbočku jinde – naštěstí vlídný domorodec už z dálky volá, že tu blbě nejsme první a posílá nás o 300 m na sever :-) Máme 17ku a bez větších problému ulovíme i 24ku. Další cíl Kozelka je ovšem geografická odpornost a zde mapa (koncentrace vrstevnic) skutečně odpovídá – od půlky tlačíme v krásném foliákovém vzdoušku. Odloveno s jazykem na vestě a navíc uhodnu i zvídavé dotazy doktora – spíš než seriál to bylo z oboru první pomoc :-) Následující rozhodnutí bylo další chybičkou – po červený se zdá být možné po vrstevnici dosáhnout přes Lukovou a Domašín „14“ky za Chlumem – vše by celkem šlo, jen červená je z 40% nesjízdná – stromy, skalky, trní – prostě nesmysl, evidentně by byla ta polní cesta níž lepší a nejlepší je asfalt. Máme 14ku a svištíme dál na 19ku.
Cesta je super rychlá a až na pár kaluží bez nástrah – výsledkem je, že „Lu“ zírá do mapy i ve chvíli, kdy jede po prostředku mezi kolejema po traktoru a ujede mu přední kolo, následně se po hlavě v plné rychlosti (dle Garmina v záznamu 27 km/h) zaryje do velké kaluže vpravo – s opravdu luxusní vodou :-) Vypadalo to fakt hnusně, navíc jsem ho i kolo skoro přejel. Naštěstí se sám dokáže zvednout – i když ne hned, ale je jasné, že dál jen tak nepojedeme – přilba je prasklá na 2 místech a odhaduju, že má na sobě pár kilo bahna. Kolo je kupodivu v pohodě, i když je z ochuzeného karboše, jen bahno a otočený grip – takže při vší smůle ještě dobré, dalo by se pokračovat, pokud se kobylák rozhejbe. Počítalo se s deštěm, takže rezervní hadry máme, skoro všechna voda padá na vymytí přilby, brýlí a všech škrábanců na kobylákovi. Bahenní hadry jen schováváme v lese a po cca 30 minutách konečně jedem dál, vzhledem k tomu, kde teď jsme v rámci mapy, je na změnu taktiky asi už pozdě – riskneme původní plán a snad to nebude příliš po limitu. Lovíme dobře zašitou 19ku a pohodově i křížek s kontrolou 5. V dalším úseku řádil finišer, ale je to v pohodě sjízdné a nepletou se tam alespoň auta. Následuje odbočka ke hřbitovu s 1 jedničkou za 20. Stav „paliva“ už je kritický, naštěstí se nám podaří zpracovat domorodce z obce Močidlec (tohle je fakt název – to říkají, že jsou z Močidlece? :-))) , každopádně máme rázem každý 1,5 l čerstvé vody :-) Odlovíme 15ku a zbývá nám chuťovka Vladař. Z jiné akce vím, že žlutá je delší a vyjet na kole nejde – protože schody, stejně tak se bude červená muset v jednom úseku tlačit, ale je výrazně kratší. Volíme tedy asfalt kam až to jde + červenou, cestou ještě potkáváme dvoučlennou tlupu doktorů, kteří druhou zmasakrovanou kobylku čímsi postříkají, až řehtá – asi radostí :-) Když tlačím kolo nahoru na Vladař, zjišťuju proč mi škrtá zadní brzda, totiž že mi vypadla (asi při sjezdu z Kozelky) závlačka která drží zadní destičky v třmenu – tj. musela odpadnout ségrovka a povolit + vytočit se šroub – nevěřil bych, že je to možné během jedné akce. Takže nahoře po oražení kontroly ještě hrabu v báglu a hledám, zda mám rezervní destičky, které obsahují i tu hnusnou „ohýbací“ závlačku, která je ale naprosto blbuvzdorná – naštěstí mám, takže cca jen 5 minutek zdržení. Sjezd dolů je fajnový, s ohledem na vrstevnice volíme cestu zpět na Močidlec a polní cestu na kontrolu 2 – už je jasné, že časově jsme víc než „na krev“. Dojedeme po cestě na hranici chráněné oblasti až na asfalt, ale dál už to nejde. Rozhodneme se tedy risknout tygry v Rabštejně, 12ku + 10ku a z ní to zkusit poslat směr červená a kemp. Cesta na 12ku je fakt úmorný kopec – humus…
U 10ky se zase nachytáme na cestu, která existuje pouze v mapě – usměvavě halekající domorodci tvrdí, že jsme asi 160tý, kteří věří mapám a cesta tam byla možná za Marie-Terezie. Dle jejich rady volíme cestu o 200 m vedle a před lesíkem to pošleme loukou směr údolí a les, po chvílí křovení dosáhneme pomocí šiško-klacko-cesty křížení se žlutou, kde je rafinovaně (za stromem) schovaná kontrola. Sil už moc není a dva brody už nemají tu sílu moc osvěžit, „věčná kobylko-kerka“ už taky raději slezla pryč, asi se mnou nechce mít nic společného :-) Zbývá ale už JEN červená do kempu, pokud bude v pohodě sjízdná, snad se vejdeme do 15 minut penalizace :-) Ha ha,…co dodat víc, příště řadím červenou mezi zakázané, stejně jako zelenou :-) V jednom místě z ní navíc na pasece sjíždíme (+ 5 minut), nad táborem jsou tam navíc schody a ještě jsme na blbé straně řeky :-) Brodíme na druhý pokus v nejbližším vhodném místě (jen nad kolena) a konečně dosahujeme cíle. Natočit EKG už nemá smysl a ani nic jiného – krom piva – nechávám si natočit raději hned dvě… :-) Co závěrem – nebýt bahenní koupele a neexistující polňačky asi by se limit stihnul a celkový umístění by bylo lepší než loni – i když body by na bednu stejně nestačily. Takticky by bylo evidentně lepší se motat kolem řeky a určitě to chtělo vyprdnout se na Kozelku :-)
Večerní program, na kterém jsme poprvé za tři roky zůstaly, se Vám povedl a v teamu se rodí myšlenka, že příští ročník otestujeme ubytování v RS Mladotice. Hodně by se tím taky zvýšila šance odlovit kobylkotriko normální velikosti :-)
Hold letos to bylo výsledkově slabší, ale zato daleko víc silných zážitků :-) Velké DÍKY za super zorganizovanou akci a příští rok opět na Kobylkách.

Sepsal „Pe“ z „LuPe“ teamu :-)

I pro Kobylku je důležitá přilba

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..