V posledním roce jsem orientační závody více organizoval než jezdil a tak bylo na čase udělat tomu přítrž. S Vlastíkem jsme se před týdnem domluvili, že ochutnáme lázeňské oplatky z Frantovek a vyrazíme na Františkovu bludičku. Logistiku z jižní Moravy měl Vlasta horší a předpověď počasí byla mizerná, ale naše chtění si spolu zazávodit, bylo silnější a tak jsme se dneska po deváté octli poprvé na startu druhého ročníku tohoto závodu, co pořádají Míra a Mirka Špalkovi.
Předpověď počasí bohužel vyšla a tak jsem na konci června vyrážel s dlouhejma kalhotama a rukavicema jako kdybych jel GoGo race. A to se po zhruba hodině přidal déšť a pocit zimy se znásobil. Nemluvím o Vlastovi, který si ode mě půjčil návleky na kolena a jak mu byly větší a nacucaly se vodou, padaly mu. Brejle furt namočený a zamlžený, mapa rozmočená. Prostě letní závod. :) Je teda pravda, že nám to ale zážitek nezkazilo. Rozsáhlou mapu jsme se rozhodli zdolávat po směru hodinových ručiček a cílili jsme hlavně na kontroly od padesáti bodů nahoru. Asi patnáct minut jsme si mysleli, že zvládneme objet všechno, ale pak nás ta konina opustila a my tak začali systematicky vynechávat střed mapy. U německého Hohenbergu jsme slízli první padesátku a vydali se po hranici na sever. Až na další kontrole jsme se trošku srovnali s mapou, do té doby jsme dost špatně odhadovali vzdálenosti a na odbočkách hodně váhali. Před kontrolou 36 jsme si trošku zajeli a pak z ní jeli cestou, co asi nikdo jiný nezkusil. Na “padesátpětce” jsme se dost zasekli, nemohli jsme najít ten správný hraniční kámen. A přišla první svačina. :) Na ní jsme rozhodli, že Ašské kontroly nevynecháme i když jsou obě na kopci. A myslím, že se obě docela podařily, jak Skřivánčí vrch, tak kontrola 57 na sjezdovce. Tam jsme ale, zřejmě pod tíhou prudkého klesání, chybně rozhodli, že na “stovku” to vezmeme zprava a pro 38 vlevo, se pak vrátíme. Jak jinak taky na průjezdnou kontrolu, že? To byla největší blbost, co jsme dneska udělali. Protože jsme cestou na 100 vzali 37 a slušně jsme se promočili a při druhé svačině i docela prochladli. A taky si přestali věřit, že se stíháme vrátit zpátky (už bylo za půlkou šestihodinového limitu) a tak jsme na tu “třicetosmu” už nejeli. Zvítězil názor, že musíme valit k cíli a že se stavíme pro 81. Když jsme na ní byli, nálada byla sice lepší, ale sil ubylo. Kontrola 50 tak byla vyřazena z plánu a my zvolili výhodný postup po modrožluté do Oberbrambachu a následně do Bad Brambachu. Rychlý přesun v mapě nám dal možnost vystoupat na kontrolu 80 nad Plesnou, ale ubral zase další síly a tak jsme nezajeli na 56 ani na 39. Zamířili jsme na kontrolu 53 u Zelené. Tu bych asi jako jedinou, co jsme dneska navštívili, pořadatelům vytknul. Postup od severu na kole skoro nemožný, mapa neseděla, hledání v totálních rygolech a bažině nic moc. Možná deset minut marnosti se teda nakonec potkalo s úspěchem, ale ne zdaleka všem se to podařilo. Třeba Horalky tam prý nechali skoro hodinu a kontrolu nenašli. Při postupu z jihu byla ale asi docela dohledatelná … Obaleni svlačcem a další florou a možná i faunou jsme pokračovali dál na jih a přes kontroly 32, 33 a 22 jsme se tři minuty před limitem dostali do cíle. Unavení, ale vcelku spokojení, žádnej velkej provar se tentokrát nekonal. A že se nebude konat žádnej mega úspěch, jsme tušili už podle sice krátké, ale husté startovky, která byla plná stálých okupantů beden. Potvrdilo se, že jezdíme za touto špičkou. Celkově desátí, v kategorii MM pak 5. z deseti dvojic. Když jsem u těch statistik, je k zamyšlení, že náš “ride time” byl 4:44, teda přes hodinu a čtvrt jsme někde zevlovali nebo Vlasta žral (což dokazují fotky! :)). Co to platné, že jsme uvalili 95 kilometrů v náročném terénu? 20 minut jízdy navíc by nám přihrálo další 2 kontroly a možná bychom tu bednu i atakovali. Ale třeba se ještě vypracujem, v tomhle sportu lepší výkony přicházejí až s pokročilejším věkem. :)
Chtěl bych moc poděkovat organizátorům za krásný těžký závod. Smekám před nimi, pouštět se do něčeho takového ve dvou, chce fakt velkou odvahu! Myslím, že by si tu zasloužili více účastníků, ale věřím, že po letošku se to zase více rozkřikne a příští rok se tu sejdeme s nejméně 80 dvojicema! Mimochodem, nápad na tipovačku kontrol podle fotek, byl výborný! Jsem rád za každé zpestření, které odlišuje jednotlivé závody SHOCartligy.
Jo, protože jsme blbci, nechali jsme někde u stupňů vítězů balíček piv z tomboly. A já se tak těšil, že si doma dám něco k tomuhle psaní … No nevadí, věřím, že to pivo někomu přišlo k chuti a zítra ho nebude bolet hlava. :)

Bludička, nedoceněný závod, zatím …

3 komentáře u „Bludička, nedoceněný závod, zatím …

  • 1.7.2018 (20.50)
    Trvalý odkaz

    Ahoj borci, díky za průzkum a tip na další sezóny :-)
    A každopádně gratulujeme k umístění, v takto silné konkurenci je každé místo pekelně vydřené a zasloužené …
    Nicméně Vlastíka za svačiny nekritizuj, dělá to správně … už ho nějakou dobu učím, že jíst se musí (ač na to někteří závodníci, resp. závodnice u nás doma mají jiný názor) :-D

    Reagovat
  • 25.6.2018 (8.10)
    Trvalý odkaz

    Ahoj,
    já bych se s tou 53 organizátorů zastala. Pravda, mapa neseděla a také jsme nabyly mylného dojmu, že ze severu tam dojedeme (když už jsme se kvůli přeznačené zelené dostaly do Starého rybníka místo do Vonšova). Ale tou dobou jsme již akceptovaly fakt, že mapa prostě nesedí, nebo možná seděla před dvaceti lety. Ale o to to bylo zajímavější. Zadarmo nebyla ani předchozí 33 a 32. Na 53 jsme nakonec kola odložily v bažině a lom obešly – z jihu byla nakonec luxusní panelová cesta a dokonce naučná tabule.

    Na rozdíl od kobylek byly kontroly více schované a chyběla hejna hledačů, díky kterým jsme na kobylkách rovnou věděly, že jsme blízko a na štípnutí jsme leckde stály frontu. Na bludičce jsme většinu kontrol musely opravdu hledat, což nabralo úplně jiný rozměr.

    Oba závody jsme si moc užily, každý jinak. Na kobylkách nám byla mapa jasná, hodně jsme brousily asfalt, kontroly byly na první dobrou, všude mraky kobylek. Bludička byla navigační výzva (měly jsme v součtu přes hodinu navigační prostoje), hodně terénu, hledání kontrol, málo bludiček.

    Ale je pravda, že my nejsme borci, kteří pravidelně končí na bedně, takže hledáním netrpíme jako namakaní bednoví týpci, které samozřejmě nekriticky obdivujeme :-).

    Za nás super zážitky, i z kobylek i z bludičky. A těšíme se zase za rok.

    Marta za Skalníky DD

    Reagovat
    • 25.6.2018 (8.40)
      Trvalý odkaz

      Ahoj a díky za reakci. :)
      Ta 53 od jihu možná najít šla, od severu ne. My také kontroly schováváme, ale přístupové cesty ke kontrolám by sedět měly. A když jsi šla od severu, bylo to o zlomení nohy. :)
      Jinak to je prostě můj názor. Vím, že ani Kobylky nemají všechny kontroly jednoznačně a dobře umístěné, že všechny cesty nesedí. Ono je to těžké, víme sami, když to člověk najíždí na jaře a není to zarostlé a pak je v červnu realita jiná.
      Za to, jak to Míra připravil, by zasloužil obrovskou pochvalu, dělal to mega poctivě a budu jeho závod všude doporučovat!

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.