A jeden super zážitek od Kikiriki týmu, díky Martino a Ráďo!
Na letošní Kobylky jsem se opravdu těšila. Totiž loni jsem jela tento cykloorienťák poprvé a zjistila, že je to děsně návyková věc. Náš ryze dámský Kikiriki team vznikl také před rokem a docela romanticky: na palubě kololodi v Chorvatsku! .. za svitu hvězd řekl tehdy manžel mé drahé kolodružky Rádi památnou větu: „Tys mě normálně prodala jako psa“.. jj prostě my holky jsme se domluvily :) a naplánovaly si účast za DD (Kikiriki byly křupky v Chorvatsku, které jsme po večerech na lodi křoupali), a tak naši drazí manželé museli jet spolu za MMka (za team Podvodníci – ale to už je jiný příběh..).. A přestože to zní trochu jako pohádka, ale musím to sem napsat – normálně jsme to těm svým chlapům, vedle nás – cyklochrtům nandaly!! Zkrátka najely jsme celkově o 30 bodů víc (a neztratili se) a ještě extra bonus navíc – bylo zlato na bedně.. Prostě double výhra :)
Ale co letos? Bude odveta – nebude.. daly by se uzavírat sázky v Trigger Whisky Salóónu :)
Loni jsem zapomněla cykloboty s spd a zjistila to čtvrt hodinu před startem a málem to odjela v žabkách, tehdy mě z předpokládaného utrpení vysvobodila jiná cyklistka, která vlastnila dvoje..Naštěstí sbaleni jsme byli tentokrát dokonale, a tudíž před startem nevznikl žádný problém, hurráá. Naše strategie s Ráďou byla jasná, hlavně si tento šestihodinový závod UŽÍT a to se také povedlo..Rozdělily jsme si úkoly- Ráďa bude kdyžtak plavat a já potáhnu tu zlatou cihlu v baťohu. Po startu jsme hooodně orientačně nastudovaly trasu, která se nám zdála ideální pro nás a věděly jsme, že na žádnou kontrolu 70 se teda štrádovat nebudeme. Začaly jsme směr 11 po žluté, ale začátek nám šel nějak ztuha a navíc jsme asi na deset minut ztratili žlutou a jely blbě, takže z louky zpátky k potoku, trochu nás to zdrželo, ale nebyly jsme jediní. Po cestě v lese potkáváme Kačomyš team alias naši průvodkyni z kololodi a významně na nás mrká, že jedeme dobře a navíc prý je tam „píchlej“ komisař. :) A ten tam teda byl, jeho otázku vím správně, takže dalších deset bodů do foroty,juchů. Pak jsme to vzaly lesní cestou na 40, poté 20, 30..pak už jsme mapovaly z kontroly na kontrolu, hlavně hlídat čas. Užívaly jsme si úžasné terénní cesty a cestičky, úplně se kochaly blahem a nadšením, že jedeme tak krásnou přírodou. V Hůrce nás posilnila Kolalokova limonáda a pak dolů na Zlatý rybník pro 22, tam se potkáváme v opačném směru se svýma polovičkama „Podvodníci“- posíláme úsměvy a vzdušné pusy a rychle dál, bo už není čas a bereme to spodem přes 17,16, 14. Vzápětí ještě zvažujeme 31, která je trochu bokem, ale rozhodnutí padne kladně a celkem v pohodě ji bereme, ovšem ten čas se doost zkrátil, máme jen cca necelou půl hoďky do cíle. Volám na Ráďu, jestli bychom to zpátky nevzaly přes 12 po polňačce, než to jet na Ondřejov po silnici. Ráďa souhlasí a to byla ta osudová závodní chyba. Totiž z drkotajícího se kola jsem si nevšimla, že se ta zmíněná polňačka na mapě nespojuje s kontrolou 12 a tudíž končí někde kdesi v lese..No jo, tak je to tady – ztratili jsme se čtvrt hodiny před cílem, tak už jsme taky ztracený kobylky a otáčíme to v terénu v lese, popsala bych to asi takto: letmo na blint, alespoň směrově jsme dobře,ale jinak úplně v hááji!
Tak a teď je to ten správný adrenalin, teď ve stresu se ukáže ta naše dámská souhra :)…ale žádný stres se nekonal, totiž ejhle kdesi v dálce Ráďa zahlédla perníkovou chaloupku alias Ondřejovské chatky..bereme kola (skoro) na ramena a pelášíme to ze srázu kolmo dolů houštinama, keřama, stromama, kamenama, pařezama k lávce, pak k asfaltové cestě a jsme zachráněni!! Šlapeme do pedálu co to dá, já odpočítávám na tachecu minuty jak NASA start rakety a rychle bereme ještě cílový brod a cílového panáka a šup šup je tu Cííííl. Pán v klobouku alias Hogo Fogo nám hned hlásí 4 trestné minuty a ty se odrazily na celkové prohře v duelu s Podvodníci, protože a poněvadž jsme měli všichni stejně 370 bodů.To bude nejspíš tím, že jsme nenarazily na zlato a Ráďa se nekoupala na Evu. :)
Ale co, v podstatě to mají jenom „vo prsa“ a nedaly jsme jim to zadarmo, takže příště se mají Podvodníci na co těšit!! A my s Ráďou také, protože je tu na „Kobylkách“ skvělý team, skvělá nálada, skvělá cyklobanda a vůbec to se nedá popsat, to se musí zažíít!! Je za tím obrovský kus práce, času a moc moc si to s váma užíváme. Jinak samozřejmě ta bedna, ta nová modrá kobylkobedna pro vítěze, ta se taky povedla a my hýříme úsměvy z třetího místa do fotoaparátu svých drahých poloviček. Po ceremoniálu ovšem musíme s manželem spěchat rychle domů, protože už i druhé dítko má neštovice a volá o pomoc, takže letos bohužel nebudeme na kobylkopárty.
Ráďa doplňuje: Kobylko bůh se nad našimi „Podvodníci“ smiloval a ve večerní tombole jim vylosoval úžasnou kobylkočepici. :)
Tak zase za rok!!! Už teď se strašně mooooc těšíme!!! Kikiriki team
