Od startu jsme vyrazili ke kontrolám na severovýchod mapy, strategie byla jet proti směru hodinových ručiček, vzali jsme 20, jeli na 52. Tady Zdeněk napomenul jednoho závodníka, že ke kontrolám se dojíždí. Dál jsme pokračovali do Bílého Kostelce pro 30 v kostele, který jsme trochu hledali, ale pohoda. Přes Mukařov jsme jeli na 81 a tam už jsem pomalu, ale jistě, začal zpomalovat. A pak začal Masakr! Rozhodli jsme se nejet zpět na 22, ale vzít to po čárkované do Zubrnice, cca 300m výškových dolů. Cesta tam, ale podle nás nebyla, i dvojice co tam zajela před námi slezla z kola a utíkali z kopce dolů. My tam chvilku jezdili, až se dostali na zelenou a po ni jeli dolu. Jeli je silný slovo, asi spíš klouzali. Na druhou stranu, to je asi jediná část závodu, kde jsem to táhl já, protože mě to ve sjezdu baví víc. V Zubrnici byl náš morál na nule, a to jsme hned nastoupili do kopce na 33 (zde padla věta do názvu článku). Přes 34 jsme jeli na 37 a od ni to byl pořádnej sešup do Byňova, lidi co jsme potkali jak to šlapou nahoru jsem fakt litoval. Přijeli jsme do Vítova a začali stoupat na 82, kde jsme potkali jednoho závodníka jak do sebe dole cpe energii nabírá sily do stoupání, šlapem dál nahoru, kopec pěknej a najednou se proti nám vyřítí druhej závodník se stejným číslem jako bylo to dole… Vracíme se zpět dolů na silnici a jedeme do snad nekonečnýho kopce na 55 a 80. K rozhledně vytlačíme kola a dáváme sváču, k nám se přidává jeden starší pár. Po chvíli se objeví borec co vytlačí kolo jde pro kontrolu, ale jeho kolega nikde, číslo stejné jako u 82, po upozornění zavolal kolegovi a ten tam s nelibostí přišel taky… Vzali jsme lom, kde jsme trochu zakufrovali, pak jeli na 54 přes Třebusín na 51, 50 a dvacítky dole na koupačku. V Liběšici mě drapla křeč do pravýho stehna, kterou jsem rozjel, ale bylo toho na mě fakt dost a jsem spokojenej, že jsem to vydržel aspoň tak. Bylo to těžký, ale super.
Ještě bych se trochu vrátil k nešvaru nedojíždění na kontroly. Sám jsem pozici toho horšího, to je prostě fakt a za Zdeňkem jsem vlál, ale i tak by mě nikdy nenapadlo nedojíždět na kontroly a někde na něj čekat. Lidi zamyslete se trochu! Kde jinde než na amatérských závodech by se měla ctít pravidla a fair play! To vás baví porážet druhý tímhle způsobem? Na ty nejlepší to stejně stačit nebude, to vám musí být jasné, ti jsou od většiny z nás hodně daleko…

Poznámka Zdeňka … ano, byl jsem za policajta a docela mě to štvalo. Jedním z těch podvádějících byl tým 52, Švagři. Omlouvám se, ale když jim není stydno při závodě, tak jim to asi nebude vadit ani tady.


Kudla to je pořád nahoru nebo masakr dolů…

3 komentáře u „Kudla to je pořád nahoru nebo masakr dolů…

  • 10.6.2020 (6.55)
    Trvalý odkaz

    Dle mých zkušeností dochází k porušování pravidel ve všech úrovních výsledkových listin – když jsem se na to při pořádání Bike-O-Challenge před 3 roky soustředil, tak tam jsme to řešili i se závodníky na příčkách nejvyšších. Podrobně jsem o tom psal článek http://www.cestanahoru.cz/pravidla-dlouhych-mtbo-zavodu/
    Jinak je potřeba ale i osvěta ze strany pořadatelů (k čemuž jsem ten článek hlavně psal). Když nikde není zmíněno, že kontrolami mají projíždět oba, mnozí si to pak vysvětlují tak, že stačí být na doslech… Na Kobylkách se toho tolik nebojím, tam se na osvětu vždycky dbalo…

    Reagovat
  • 9.6.2020 (16.32)
    Trvalý odkaz

    já jsem jela zatím 3 hobby MTBO. No na Pojizerském Kompase nedojíždění kontrol :-( viděno ne jednou …. ….. Masakr, za mě OK…. Moravská Třebová a jejich uchopení problému: Cvakací kartičky byly dvě a natvrdo na ródlech…..A bylo po podvádění….
    Je to přeci škoda, že to někomu takhle dělá radost . Lidi jsou jen lidi…. Ve 25. století, přesněji v roce 2484, žijí lidé ve světě míru, lásky a bez válek. ….. a já věřím, že čestně :-)…….sportu zdar!

    Reagovat
  • 8.6.2020 (23.36)
    Trvalý odkaz

    Ahoj, máte mou plnou podporu a říkám si to samé – pokud někomu není stydno při závodě, tak ať si tu “slávu” užije pořádně. My byli též svědky jedné MD dvojice, kdy dáma až podezřele často prohlížela svůj stroj na začátku stoupání, zatímco pán měl asi kolo v pořádku a jako na potvoru své kolegyni ujel rovnou až nahoru (nebo dolů, pokud se pak muselo vracet). No a přátelé též zmínili jeden tým, co prý opakovaně dokazoval, že má velmi dobrý sluch, a za “na doslech” běžně považoval vzdálenosti nad 500m, zvláště pokud to navíc ještě nebylo po rovině.
    Zkazit závod si tím nenecháme, ale stále zůstává otázka, zda to podvádění dotyčným za to stojí …

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..