Čest a slávu Ztracených kobylek letos na VIPrahlé SMRTi, zimního nočního MTBO, zachraňoval Pavel. Myslím, že se mu to povedlo stejně dobře jako mně vloni. Posuďte sami z jeho stručné reportáže:
“Před odjezdem z práce jsem si umyl a namazal kolo, což se ukázalo jako naprosto zbytečná věc vzhledem ke stavu terénu. Doma jsem zapomněl čelovku a flašku s pitím, to asi předznamenalo jak to vlastně dopadne. Poslední světlý okamžik byl malý Honzík, ten opravdu nezapře že je Zdeňkův syn .
Při prezentaci jsem dostal klasickou orienťáckou mapu, které vůbec nerozumím a snažil jsem se připevnit půjčenou čelovku někam na hlavu. To se bohužel nepovedlo a stalo se mi osudným. Start se docela vydařil a vše probíhalo hladce asi 0,5 km, kdy mi spadla čelovka a od té doby jsem jí vozil v ruce. Nicméně jsem zvládal najít všechny kontroly z 1. půlky celkem v pohodě Problém nastal až s kontrolou 10, nějak jsem měl vsugerováno, že je až dole na Plzeňské a omylem jsem tam sjel a musel se drápat zase nahoru. Kontrolu č. 11 jsem našel úplnou náhodou a to předznamenalo trable. Časově jsem na tom byl dobře, ale nechal jsem se tím moc ukolébat. Největší provar znamenala kontrola 12, kterou jsem minul a dostal se někam mimo mapu, v tu chvíli mi zněl v hlavě název neoblíbeného seriálu LOST. V dálce štěkal pes a tma jak v pr….všude bahno a začínal jsem propadat trudomyslnosti. Ale píseň Polární noc ze hry Dobytí severního pólu mi nakonec dodala potřebnou odvahu a po hodině hledání jsem opět náhodou narazil na kontrolu č. 12 u rybníka. Potom už to byla hračka.
To že jsem zvládl 1. noční MTBO bez zlomeniny a moc se mi to líbilo zastínilo i velmi tristní výsledek, protože já jezdím na kole hlavně pro pobavení a tato akce se mi opravdu hodně líbila. Kde jinde se vám povede najet 16 km za 2:45 hodin? Příští rok poběžím, protože z těch 16ti km jsem určitě alespoň 6 km kolo tlačil, nesl, či s ním běžel na zádech. Také se nesmí podcenit příprava a to hlavně montáž osvětlení tak, aby bylo vidět před sebe i na mapu, což se mi letos vymstilo.
Řečeno slovy klasika, není důležité zda je zážitek pozitivní, či negativní, ale musí být silný a to se na Viprahlé smršti povedlo na 120%.”
Rozhodně se těším, až s tímhle parťákem zase vyrazíme na nějaký závod spolu! A taky se těším, až pro Vás začneme připravovat letošní Kobylky. Podle elánu, který máme, se máte určitě zase na co těšit! :)

VIPrahlaSMRT_2013_final

Pavel VIPrahnul na SMRTI 2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..