Díky Petrovi máme zprávu o tom, jak si Kobylky užily i Chromý koně!

Kobylky jedeme potřetí, vloni se nám podařilo vyhrát kategorii a celkově jsme byli druzí, tak jsme na jednu stranu natěšení, ale trochu se cítíme pod tlakem, že bychom měli obhájit. Připomínáme si scény a hlášky z filmu LJ, který jsem viděl naposledy tak asi před 30 lety. Přijíždíme až ráno a závod se trochu nečekaně odehrává ještě před vlastním startem na karlovarské silnici, která je zacpaná a navíc se musí objíždět uzavírka v Jesenici. Naštěstí je Vláďa na startu jako vždy včas, registruje, drží místo a tak celkem nakonec stíháme. Jezdíme spolu v posledních letech ve dvojici stabilně a máme to skvěle rozložené – on dělá domestika, mechanika a raziče kontrol, já jsem přes strategii a mapování. Podle utajených kontrol je jasný směr … prý se to nedá objet celé, což nakonec vítězná dvojice vyvrací, ale to je jiný oddíl.
Start, dostáváme mapu, koukám do ní příliš dlouho – počáteční postup jasně přes 33 na 50, ale co pak sbírat a co nechat na návratku? Nemyslím, že stihneme 15 ani 31, které jsou hodně stranou, ale mohli bychom zkusit vše ostatní včetně utajené v Mrtníku. Není mi jasné pořadí po kontrole 18, ani jak dobereme 30. Osm minut je pryč a teprve vyrážíme po silnici do kopce, sjezdík po zelené je hravý a naznačuje, že to dnes nebude jen silniční závod. Přijíždíme k 50 a k prvnímu šerifovi … tedy my ho míjíme, ale sličná slečna volá „Vy ke mně nechcete?“ … tak to my zase ano. Je navíc laskavá a ve slovní hříčce o tvaru a velikosti kakaově skvrnitého mexického dolaru nám mírně pomůže … správná odpověď stejně ale nedává smysl. Jedeme dále na kontrolu 10, ale necháme se zmást dvojicemi, které přebíhají přes mostek zpátky od přímé čárkované cesty … asi to tam tudy nejde, objíždíme přes Frantův Mlýn a ztrácíme pár minut, pak přes 11 na 40, kterou bereme oklikou – přímá po žluté nám přijde moc zarostlá a strmá, pak rychle na 20. Nádherný rychlý terénní úsek na 18 a tam vymýšlím, zda tedy nejdříve 41 nebo 23. Rozhoduji se pro 41, ale v Lipí přehlédnu odbočku a po chvíli zjišťuji, že jsme na žluté … tak tedy nakonec nejdřív 23. Vymýšlím, jakým postupem ve změti čárek pak trefit 41 … odbočku trefujeme, ale cesta je po chvíli zarostlá a zapadaná stromky … vracíme se, ke slovu přichází buzola a bereme vedlejší průsek, abychom se po 7 minutách vynořili asi 50 metrů od místa, kde jsme se předtím otočili. Z našeho směru je naštěstí 41 dobře lokalizovatelná, dále vzhůru po zpevněné, která v mapě vůbec nesedí. Po chvíli přichází opět na řadu buzola, najíždíme na žlutou a konečně zase víme, kde jsme. Dál je to rychlé a víceméně bez chyb, u 70 druhý šerif s otázkou a jedem dál na hezká místa u jezírka a v lomu. Po zkušenosti s čárkami volím raději zpevněné … Vláďa se trochu vleče … měkké přední kolo, už zase píchnul (před týdnem na Masakru opravoval 4x) … dohuštění stojí pár minut, čas začíná tlačit a snažíme se zrychlit. Míjíme Melchiorovu Huť, kde jsem i já (viz článek Martina Salaje) jel svůj první MTBO v podobě 2. ročníku Bike Adventure. Jsme na 51 a ještě jsem nevymyslel, co s 30kou …. vzít, nevzít, stihneme, nestihneme … tak jo. Stojí nás 15 minut, u kontroly 42 třetí šerif – na ty máme fakt štěstí – když odjíždíme, ptá se, kolik ještě máme času do limitu. Hodinu a 18 minut … to tedy prý moc není … to už víme taky. Ztracená v Hůrkách, rychle dobíráme vodu na toaletě, 22 u Zlatého Mlýna – smrček na hrázi … popis jasný, ale kontrola není. Jezdíme po hrázi tam a zpět, po chvíli přijíždí vítězný mix a taky hledají … slyším instrukci „smrček je tree“ … ani to ale nepomůže. Fotíme a jedeme, ztráta 2-3 minuty … ještě 34ku … u ní je to už jen 53 minut do limitu … po silnici valíme na Bělou, terénem po zelené 21 a nahoru na silnici … 27 minut do limitu … chceme ještě pobrat 14-13-12, ale uvidíme, jak to vyjde … už věřím, že stíháme … naštěstí jsou 14ka i 13ka umístěné blíž než v mapě a šetříme pár minut … z kopce, brod, panák, cíl … uf … jen 25 vteřin po limitu. Celý náš postup je na playmapách.
Jsme spokojení – malé kufrování, malý defekt, malá penalizace … hlavně ale krásně postavené kontroly, krásný kraj, krásný den, skvělá organizace a atmosféra. Díky pořadatelům! Vyhlášení výsledků přidává už jenom třešničku na dort.

Chromý koně na kobylkách (samozřejmě ve vší počestnosti) a závod s časem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..