A máme tu inspirativní článek pro rodiče dětí, pro naděje od Honzy z vítězného S-teamu!

S-team je název týmu nebo spíše rodiny Smolků – bikerů a orienťáků, kteří se podle situace spojují ve dvojice. Většinou tento název využívají „rodiče“ Honza a Romana pro kategorii MD+. Při plánování letošních Kobylek přišla Romana s nápadem, že s dcerou Bárou (16 let, úspěšná orientační běžkyně) utvoří DD dvojici a zkusí jet na bednu. My s Kubou (13 let, nadějný orientační běžec) jsme se nesměle přihlásili na NADĚJE. Romana mě nabádala, abych ho nechal mapovat. Nechal a byl výborný. Já mám také novinku – dva měsíce staré cyklistické brýle s dioptrickým proužkem, koupené na VIPprahlém Bajkonoru od Ramacha. Je to zázrak. Zase vidím na mapu, doporučuji. Syn Kuba se dá vyhecovat, proto jsem se rozhodl pro jezdivou taktiku. Zkusíme objet mapu po obvodu, dáme severo – jižní směr, dojedeme pro 70. Abych Kubovi stačil, osedlal jsem lehkou variantu kola, střídám postarší fuel a lehký hardtail. Kuba techniku neřeší, nové kolo odmítá. Jako v jiných oblastech svého života má k cyklo vybavení poněkud punkový přístup. To se ukázalo i v sobotu, když hodil tygra na sjezdu mezi kontrolami 33 a 50. Zbytek závodu jel s představcem a řídítky v dost divném úhlu k ose kola. To jsem zjistil až po dojezdu. Naštěstí už další tygr nepřišel.
První volba byla jasná – přes lom nahoru. Dále po zelené, sjezd ke Střele byl rychlý, prudký a zábavný. V závěru se Kuba nevešel řídítky mezi dva stromy. Jako rodič jsem byl zděšen, jako závodník rád, že jedeme dál. U 50 byla šerifka a dilema kudy dál. Nakonec zvítězila varianta po červené do Manětína. V jednu chvíli potkáváme náš druhý rodinný tým Střížkovské střely. Maminka Romana se v jednom brodu ochladila. Zachraňovat nepotřebovala, takže jsme s Kubou rychle odjeli. Taktika byla vzít kontrolu 70 do dvou hodin a pak naplánovat, co dál. Šerif nás potěšil, na 70 jsme byli ze závodníků první. Kontrola se hledala dobře, pomohly dráty vysokého vedení. Byli jsme ve třetině závodu a pokračovali v taktice – jet po obvodu mapy. Takže postup – 26, 32, chytře na 51 (mapoval Kuba), 42, 22, 34. Po cestě jsme si nedali pivo na Hůrce, body ale získali. Po krásné kontrole na stavidle následovala taktická zastávka a přehodnocení původního plánu. Nejedeme pro kontrolu 21, ale držíme se na hřebeni, takže 17, 16, 14. Kuba nechce na 40, je na kopci. Respektuji jeho názor, ale je to škoda. Valíme z kopce na 13, kontrolu 12 si prosazuji, Kuba už se vidí v cíli. Před cílem správná odpověď, přesto milý panák. Měli jsme kliku na šerify, potkali jsme všechny tři. Štěstí přeje připraveným, proto jsme v pátek večer koukali na film a všechny odpovědi byly správně. K bodům z kontrol jsme přidali ještě Hůrku a Střelu. Celkový výsledek byl 480 bodů, trasa 79 km.
Zdeněk Brůna mě v mailu vyzval k této reportáži a inspiraci pro další rodiče orienťáky. Moje rada je jednoduchá – dejte děti do oddílu nebo školního kroužku orientačního běhu a nesnažte se jim zprotivit cyklistiku rodinnými výlety. Naše cena v kategorii NADĚJE byla, mimo jiné, monitor. Koupím k němu stacionární kolo a nový počítač s programem, který simuluje etapy slavných závodů. Víte, jak to dopadne? Já bohužel ano. Přesto mám NADĚJI, že s Kubou budu na Kobylkách ještě jednou na bedně, než mu bude 15 let. V kategorii MD+ je bedna dlouhodobě obsazená – zdravím do Rakovníka, na Kokořín, VIPrahlo a Babičku s dědečkem. Děkuji týmu Kobylek za krásný rodičovský a sportovní zážitek. Děkuji za skvělou organizaci závodu a večerní tanečky.

S-TEAM konečně na bedně aneb kdo tady má NADĚJI

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..