Vítězná Karla z týmu KAPA nám také napsala svůj report! Super!

Ztracené kobylky jezdím s Pavlem pravidelně už 7 let.Léta přibývají a každý rok je znát. Po loňských kobylkách jsem váhala, chytly mě křeče už po 4 hodinách a Pavel mne pak tlačil do sebemenšího kopce, abych vůbec dojela.
Nakonec jsem to ale byla já, kdo se ozval druhému, Pavel neváhal ani chvilku. A tak jsem nás přihlásila hned, jak byla spuštěna registrace.
Tentokrát nám plánování trasy trvalo o něco déle než obvykle. Pavel chtěl na sever, já se bála zelené. Tak jsme se vydali na jih. Kontroly nám odsejpaly, v Mrtníku navíc “zlatá cihlička”, což jsme s číslem 96 nečekali. Na “komisaře” jsme měli smůlu, potkali jsme jen jednoho. V Osojně říká Pavel:ukážu ti dům,kde se narodil můj děda a tvoje maminka, stejně jsme odbočku k jejich domu přejeli a tak někdy jindy. Kontrola č. 25 byla pěkně vykutálená, aspoň tedy pro nás. Koncem lesa začal prosvítat modrý rybník, jedeme špatně. Ten rybník byl nakonec lán modrých chrp. Kousek před cílem malá chybča v rozhodnutí kam jet, ale i tak to stačilo na první místo “s odřenýma ušima”.
Letos měl premiéru gumicuk, mně se zamlouval moc, u Pavla vpředu to bylo asi horší. V cíli můj “kompjuter” dospěl k cifře přesně 100 km.
Velká spokojenost, parádní akce, skvělá organizace, rozmístění kontrol – neznám lepší akci a to jsem už jich pár sjezdila, vynikající na pročištění hlavy.
Za tým KAPA díky moc.

Karla

Naše sedmé Kobylky

1 komentář u „Naše sedmé Kobylky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..