Tenhle pokřik mám v hlavě od roku 1985, kdy jsme v pražské Sportovní hale úspěšně pomáhali kanadským hokejistům (v čele s božským Mariem Lemieuxem) do finále přes nenáviděnou sovětskou sbornou na MS v hokeji 1985.
Ale to už si asi nikdo nepamatuje, snad s výjimkou mých vrstevníků Komanče, Vency a Míry Špalka ;-) Život je o volbách (a nemyslím teď výjimečně politiku ;-)). 2020 mil přesunuli na příští rok, takže se nečekaně poprvé objevil prostor pro účast na této akcičce, kterou předcházely jen kladné ohlasy. Mirek Kalina to pak zkomplikoval překvapivým přesunem B5h, ale já už nabídnul kobylkám doplnění nějakýho týmu – no a když si mě vybral sám guru Zdeněk, nebylo o čem uvažovat. Teda to bych kecal – počasí na severu mělo být výrazně milosrdnější, body do ligy taky neležej na ulici a navíc byla možnost zahlídnout na trati božskou Ivetkuuuuuuu ;-) ale chlap drží slovo, takže jsme v pátek odpoledne se Zdeňkem rozebrali kola a nacpali je do náhradního krátkýho focusu.
Večerní předehra mě utvrdila ve správnosti volby – hlavní pořadatel to Zdeňkovi shrnul slovy “konečně jsi vzal někoho normálního”, zatímco ten na několik mých panákových návrhů jen nešťastně kontroval “proč to děláš???”. Dozvěděli jsme se i o tom, že hlavní cenou je třílitrovka jindřichohradeckého rumu s lodičkou (byl jsem tady na vojně – taky nostalgie ;-)) a to je věc, kterou fakt potřebuješ mít v domácnosti…
Ráno se Zdeňkovi zdálo, že se někdo z neznámého důvodu zbytečně brzo a dlouho sprchuje, ale byl to “jen” liják za otevřeným oknem. Bylo jasný, že to nebude zadarmo. Mapa se fasuje při prezentaci, takže jsme si ji pečlivě oblepili z obou stran – trhala se tedy v pruzích jako žaluzie, protože mě nenapadlo vzít ji ještě křížem 8-))). Při strategické poradě bylo dost času odhalit zádrhele a zamítnout nesmysly, kterých je dost, když bodový rozptyl je nebetyčný 1-29… Prvních několik kontrol s námi jel sólista, kterého vypek parťák, kterej přijel, ale odmítl vyjet do toho mordoru 8-) držel se velmi statečně do té doby, co mi položil pár otázek (to takovou řežbu jedete furt? JO! svačíte? NE! kdy budeme na občerstvovačce? AŽ NA KONCI ;-))) Eliminovat tu největší blbost ale nebylo v mých silách – Zdeněk si snad z nostalgie nastíněné v úvodu nevzal kolo, ale velociped sundaný se stěny klubovny nějakého sportovního oddílu, kde ta věc jinak visí mezi zlomenejma dřevěnejma tenisovejma raketama a běžkama. Atributy divokých devadesátek (kola 26″, rohy, pláště schwalbe a nevim co ještě dál) by až tak nevadily, kdyby hlavní roli nesehrála jeho černá duše, kterou jsme měli tu čest vidět nadvakrát v reálu, a to zejména ve finiši nechceš. Bedna byla jasná a byla by bejvala fajn, ale jak říká moje maminka – “škoda je, když umře mladá holka” ;-) Následovalo rychlé umytí kol wapkou a sebe v rybníku, protože vyhlášení je tady ráz na ráz a několik vítězů (například Rambo) prošvihlo svých 15 minut slávy.
Ad party – nejdřív je potřeba pochválit potravu (v ceně luxusní gulášová polívka, pivo, těstovinový salát a pak prase, který normálně nemusim, ale tohle bylo libový a dokonalý). Joooo – a pak ta společenská záležitost. Akvabely si snad někde na youtube vylovíte – to bylo fantastický. VIPrahlo je proti místním zvířatům spolkem učitelek na penzi ;-))) Spousta známých se naštěstí rozhodla stejně a nejela na sever, takže bylo o čem povídat a jindřichohradecký rum s lodičkou tekl proudem a odvezli nás někdy ve tři a zbytek si nepamatuju a tim pádem se to nestalo 8-)))
Rád bych napsal že za rok znova, ale bohužel nejspíš jen líznu prostor okolo kamene na Trojmezí během těch šílenejch majlí.
Tak si to užijte, a za dva roky!!!

Gou Kanada gou!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..