Jirka Rydrych, zástupce našich milých hobíků Kupředu Kobliha a TřaSAABci, se také rozepsal o letošních Kobylkách. Děkujeme nejen za ty koblihy! :)

Nastal druhý víkend v červnu, což pro mne s Hečou už po páté znamená odjezd z HK směr divoký západ. Opět vyrážíme se spřáteleným týmem TřaSAABci, který veze naše kola ve své dodávce. A tak v pátek odpoledne parkujeme u penzionu v Kralovicích a jdeme na zahrádku za západočeskou sekcí naší rodiny na pár “orošenejch”. Není potřeba se pouštět do žádných větších akcí, tedy žádné rumy.
V sobotu vstáváme brzo jednak, abychom nakoupili snídani pro organizátory (donuty – sice jsme Kupředu kobliha, ale ty nejsou) a měli nějakou protekci a druhak abychom přijeli mezi prvními na “parkoviště” a mohli si vybrat místo. Po příjezdu předáme dárečky a necháváme si namontovat mapníky. Během výkladu trati se vždy musím lehce usmívat. Když se podívám kolem sebe, tak si připadám jako dvojice bernardýnů na chrtích závodech. Na druhou stranu díky přátelské atmosféře se tady necítíme nepatřičně. Koneckonců jak se píše v propozicích jedná se o cykloorienťák vhodný pro všechny výkonnostní kategorie jezdců, takže jsme tu správně. A když nikoho dalšího v naší výkonnostní kategorii nevidím, aspoň nemáme konkurenci.
Startujeme ve druhém slotu v 10:01, bereme mapy a za chvilku se k nám připojili TřaSAABci a začínáme vymýšlet strategii. Vzhledem k tomu, že letos máme najeto na kolech jen 2x 10km a jako bonus mám fungl nové sedlo, nechceme se pouštět do žádné velké divočiny. Nakonec se rozhodujeme jet spodek proti směru hodinových ručiček. Naše taktika zní dojet nejbližší kontrolu a pak se uvidí. Tradice je tradice, takže Ondřejov. Během stoupání se párkrát ozve střed kola svým podivným tlukotem, to abych si ten dnešní výlet neužíval moc v klidu. Sbíráme 13, 15 a přes Pláně dojíždíme pro 44. Těsně před kontrolou potkáváme chumel závodníků a on tam kobylkokomisař se svým kvízem. Naštěstí nic záludného, takže cvaknout kontrolu a vystoupat zpět a přes Pláně pro 21. Evidentně nejsme jediní kdo má stejný plán postupu, občas to vypadá jako takový cyklohad. 24 byla povinnost a sjíždíme do Loman. Tady se rozhodneme, že si dojedeme pro 31 po žluté… Začátek cesty dobrý, za chvilku končí asfalt, ale pořád dobrý, objíždíme vodu a lesní cesta, dobrý, pak se to lehce zvedne, furt dobrý, pak zatáčka doleva a… tlačíme. Nu co už, hlavně že je prožitek intenzivní. Na 31 přemýšlíme, zdali ještě nezkusit 47 či 70, ale po chvilce váhání se těchto bodů dobrovolně vzdáváme. Nápad na 37 zavrhuji, páč si vzpomínám, jak jsme jako děcka na tehdy pionýrském táboře “Dopravák” chodívali na procházky od Střely směr Vodopád nebo Horní Hradiště. Však si kopečky ještě užijeme. Času máme dost, zkusíme si dojet pro 43. Sjíždíme do Plas a protože si pamatujeme z předchozích ročníků trasu po zelené podél řeky, jedeme raději po asfaltu přes Babinou. Pro ostatní tři členy našeho mini pelotonu to byl zřejmě nezapomenutelný výkon, takže místo Babiná stále používají Babice. Já jsem si jen oprášil vzpomínky na mé jednodenní cyklovýlety Plzeň – Hadačka a zpět a kopečky kolem Obory, Nebřežin, Babiné, atd. Po dokrcání ke kontrole dáme rychlosváču (díky Evino tatrance ze spřáteleného týmu). Teď už ujišťuji Heču, že nás čeká fakt poslední kopeček a z Babiné stoupáme polňačkou na Sokolku. Po přejezdu hlavního tahu jedeme po červené. Pro zpestření nás čeká ještě bahýnko. Přijíždíme k Zabadovu, resp. ke kontrole 39, pravda nejdřív určím špatně směr a jedem místo ke kontrole od ní, po cca 400 metrech s úsměvem na rtech prohodím “nachytal, nachytal” a obracíme kola správným směrem. Tak nyní se vracíme zpět pro 26 a po žluté směřujeme do cíle. Možnost cestou odlovit ještě 18 Heča rezolutně odmítá se slovy: “jedu na guláááš”, naprosto chápu. Mé kolo již hodinu funguje jako plašička lesní zvěře, protože střed kola se již ozývá pravidelně při zatížení levé šlapky. Heča si ještě sjezd k viaduktu při jízdě po žluté vylepšila o průjezd trním. Poslední kontrola v prostoru cíle, tady už trochu tápeme. My si vybrali Libušku, takže manželka Fantoma, tedy Helenka, no a dál? Byla to dřina, ale máme body a docházíme od cíle. Měli jsme k dobru ještě tři čtvrtě hodiny, ale najeto bylo tak akorát. V sobotu bylo nejčastější vyslovováno: za tou zatáčkou se to zlomí (už to nebude takovej stoupák). V jídelně spokojenost, jen jsem si připadal jako bychom byli sponzoři, kromě chleba ke guláši byly i donuty (naše logo). Před odjezdem se jdeme rozloučit se známými a bohužel musíme pospíchat ještě na další akci.
Tak snad opět za rok…

Koblihy jezdí na guláš!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..