Kdo má trošku závodního ducha a někoho, kdo s ním toho ducha trénuje v akci, ví, že je to jedna z nejvíc nejlepších věcí. A když je to navíc váš synek, který není duší sportovec, ale spíš chce s vámi něco zajímavého zažít, nejsou pro to slova. Ano, plní se mi sen a na orientační závody dvojic na kolech začínám jezdit s Ondrou. Díky Petře Kdýre, žes mi připomněl moji někdejší poklonu (a přání najednou) z baru na Zvůli vaší dvojici s Matějem.
S Ondrou jsme po Bludičce vyrazili tentokrát do České Kanady na Zvůli, kde se jel už 16. ročník MTBO Zvůle, aneb napříč Českou Kanadou. Závod pořádá Šrottým Kunžak. Jsou to všechno strašný sympaťáci a protože jim navíc “šéfuje” Klecák s Mončou po boku, vynechali jsme z těch předchozích 15 let asi jednou a to ještě kdo ví jestli. Prostě sem se jezdí i s nachlazením, což byl letos můj případ. :) Ale letos vyšlo počasí na místní poměry tak, že by to zvedlo z postele i lazara. A navíc, co si budeme vykládat, Klecák staví trať opakovaně krásnou, což potvrdil i letos. A to není zdaleka vše, co nás do České Kanady táhne. :)
Kleci má hodně kategorií a možností, jak si závod užít. Samozřejmě se silnou podporou variant pro rodiče s dětmi. My jsme letos zvolili “krátkou” variantu pro rodiny. Nemiluju ji, protože se v ní jede v podstatě na čas – mělo se posbírat 12 kontrol a nepočítají se jejich body, takže se z toho ztrácí scorelauf. Ale budiž. Protože se mapy fasují ráno při prezentaci, pořádně jsme to s Ondrou promysleli a vybrali okruh pro 12 kontrol. A ten jsme pak, až na drobné odchylky dodrželi. I když .. hned na začátku jsme měli namále …
Kousek za hrází rybníka totiž Ondrovi zalít za tričko nějakej štípavej-kousavej hmyzák a Ondru ten jeho hryzanec málem sundal z kola. Po chvilce zmaru, kdy byl ve hře i návrat na start, jsme se opatrně vydali na první kontrolu. Ty vole a vona to byla zrovna “dvanáctka”, co u ní v mapě chyběly namalovaný cesty (úkaz jinak u Klecáka naprosto ojedinělý) a protože jsme díky hmyzákovi jeli hodně vzadu, nenavedlo nás na kontrolu ani rojení dalších účastníků. Zkoušeli jsme hledat asi 10 minut a pak jsme se rozhodli odjet a že si teda přidáme jednu kontrolu někde po cestě. V tu chvíli vyjely z cesty, co jsme ji na mapě neměli 2 týmy s tím, že jedou z dvanáctky … a to nám tuhle kontrolu zachránilo. Fakt klika.
Dál už to bylo v pohodě. Ano, nevyhli jsme se mapovým chybám, ale já na mapě perfektní nejsem a Ondra mě koriguje zatím jen málo. Takže jsme se krásně pobavili, najedli a napili na povinné občerstvovačce a následně razili kontroly výhradně severně od silnice Kunžak – Dačice. Tj. v oblasti, které se zatím jezdil jen kousíček. A musím uznat, že se nám tam moc líbilo a určitě bychom se tam chtěli zase podívat. Kopce tu jsou, ale ne krváky a jinak je to prostě nádherná jihočeská krajina. Když jsme měli polovinu kontrol, začal bejt Ondra trošku uvařenej (bylo možná hezky až moc) a tak jsem ho do kopců začal občas popotahovat. Tahání bylo o polovinu méně než loni, ale i tak nám to určitě časově a morálně pomohlo. Přijde den, kdy bude Ondra tahat mě … jako netěším se na to, ale vlastně … takovej je život. :)
V konkurenci dalších 10 týmů jsme nakonec vybojovali druhé místo, na sebrání 12 kontrol jsme potřebovali něco málo přes 4 a čtvrt hodiny. Bylo to přes 50 km, takže se Ondra zase překonal. A byl šťastný, když jsme pak šli na bednu a on se pak mohl přehrabovat v cenách, které jsme vyhráli, s medialí na krku. Myslím, že takový výsledek nám pomůže v motivaci na náš další plánovaný závod – Čikovskou čivavu.
No a závěrem jen …šrotí večírky jsou sice o něco méně divoké než bývaly kdysi, ale jsou stále živé, diskusní na baru, tančící při hudbě a tak z vás vytáhnou i zbytek sil. Ale necháváme je tam rádi, i když nás to pak stojí pozdější odjezd v neděli. Ale to je přece další výhra, ne? :)
Ještě sem během týdne přidám pár fotek, ale kdo nechce čekat, určitě se podívejte na všeříkající video od mé ženy Káti, co závodit nechtěla a užila to to prostě jinak. To je vidět. :)
