Jak hodnotíme 15. Kobylky s odstupem

Od letošních Kobylek uplynulo přes tři týdny a to je už vhodný čas podívat se zpátky, trošku zdálky a z výšky. A také s možností opřít se o hodnocení 121 účastníků, kteří nám vyplnili náš dotazník. Děkujeme moc!
Kdo se v tom chce porochnit, může. Tradičně zveřejňujeme vaše názory bez cenzury. Já se v tom teda pohrabal a jako tradičně mě v prvních dnech po akci zasáhla hlavně kritika. Ale to bych nebyl já, kdybych se jen nechal unášet na obláčku pochval a dobrého dojmu z dalšího velmi povedeného ročníku, který byl letos počtem startujících dvojic největší v historii. Dnes ale začnu tím, že jste nás opět v drtivé převaze hodnotili na “jedničku, což je, při tak velkém počtu různých lidí, velká paráda a strašně moc si toho ceníme! Schválně píšu v množném čísle, protože za to, že jste si z našich Kobylek odnesli převážně velmi dobré vzpomínky, mohou všichni mí kamarádi, co pro vás Kobylky připravují a pak hlavně na místě realizují. Takže tu jedničku jim všem předávám a na děkovacím obědě jim “přihodím knedlík navíc”. Jako jeden dohromady, aby si zase nemysleli moc! :D

Ale pojďme do hodnocení trošku hlouběji. Tradičně se snažíme zjistit, co vám vonělo hodně, co míň a co možná i trošku zavánělo. To se dá z dotazníku pak přetavit do grafu, takže je z toho hodně věcí vidět na první dobrou. Nebo se pletu? ;)

Ale dobře, komentář si to zaslouží … Myslím, že skoro bez poskvrnky jste hodnotili naši organizaci a rozmístění kontrol. To jsou opravdu věci, kterým věnujeme nejvíc času, tak jsem moc rád, že je to vidět. Další parametry hodnocení (region, téma akce, centrum závodu, termín, večerní program – sobota, ceny pro nejlepší, do soutěží a tomboly) si stojí také velmi dobře, ale zde se už občas nějaká kritika objevuje. Slabé hodnocení pátečního programu není překvapením, však tam kromě registrace a diskusí v hloučcích nic zásadního na programu nebylo. :) No a pak jsme už v té oblasti, kde bylo kritiky více – občerstvení a jiné.
Občerstvení jsme se věnovali v našem hodnocení bezprostředně po akci, takže to, že jste to viděli podobně, mě nepřekvapilo. Spíše bylo milé, že jste přes zjevné projevy nedokonalé organizace kuchyně a baru (v průběhu tradičních špiček ráno a odpoledne) byli k nováčkům v Kempu Svatá Kateřina shovívaví. Jak jsem mluvil s majitelkou v týdnu po Kobylkách, hned udělala několik opatření ke zlepšení. Takže jim držím palce, vono si to sedne a budou skvělí! Jako třeba kvalita jídla, protože ta byla, podle mě, na lepší úrovni než v minulých letech.
Další hodnocení, tj. to “ostatní” bylo skryto ve vašich komentářích. Abych si to nějak statisticky vyhodnotil, využil jsem AI a vylezla z toho docela zajímavá tabulka. Tak proč ji sem nedat.

A musím začít těmi pozitivy, nezlobte se! :) Protože ano – naše nadšení (a celková atmosféra), organizace a ztvárnění tématu Arabely – to jsme moc rádi, že to jako vidíte a ceníte si toho! Takže pokud nám budou síly stačit, budeme v tom pokračovat (samozřejmě s jiným tématem, které už začínáme vybírat).
Pak jsou tu věci, co neovlivníme. Ano, počasí jsme letos měli nejhorší v naší historii, ale to se prostě někdy stát muselo. To, že jste se s tím dobře poprali a nebyli jste kyselí a ani vážně zranění, dokazuje, že jste se tím nenechali rozhodit a to je moc dobře. Nebo kopce … ano, byly tam a za rok budou zase. Ale mají je všichni stejný a věřte mi, placku kolem Třeboně byste nechtěli! :)
Pak jsou tu věci, co jsou pro nás ponaučením. Tak třeba určitě budeme chtít vyrábět i nepromokavou verzi map nebo zajistíme více piva, co vám chutná, tedy pravděpodobně MUHU. A nebo si myslím, že konečně zlepšíme i čitelnost malých silniček. :)
A pak je tu hromada věcí, která bude naprosto jiná na novém místě – ve Vysokém nad Jizerou. Ale tím nechci říct, že to házíme za hlavu. Tento víkend jsme tam měli hned trojí jednání. S šéfem Divadelního spolku Krakonoš, který nám zajistí zázemí a občerstvení v místním divadle. Dále s místostarostou a potom také s provozovatelem místního největšího ubytovacího zařízení. A myslím si, že by příští rok neměl být problém s mytí kol, sprchami a věřím, že ani s jídlem a občerstvením. I když velmi pravděpodobně celou akci zmenšíme na max. 150 dvojic, ale to je už výsledek našeho společného hledání úzkých hrdel ve Vysokém. Cílem je, aby se vám Kobylky ve Vysokém nad Jizerou líbily ne jednou, ale opakovaně, a zdá se, že místní se o to spolu s námi pokusí.
Co také interně řešíme, jsou jisté přežité věci, co navíc nejsou organizačně jednoduché. Uvažujeme o výrazné změně cílové kontroly, možná i o jejím zrušení nebo předělání do něčeho jiného. A nemyslete si, ani sehnat komisaře není jednoduché a když nám pak chybějí pořadatelé v zázemí, visí i nad nimi otazník. Ale tohle chce ještě nechat uležet a probrat to s ostatními organizátory pěkně ze široka a do hloubky. Aneb na tohle ještě nebyl úplně čas.
A poslední, co zmíním, jsou věci, které nechceme řešit. :) Třeba to, že děláme kraviny. Letošní Rumburak ve výsledcích nám budiž důkazem. Většinu lidí pobavil, někoho nakrkl. Ale je potřeba si ze závodu (i života) dělat trošku legraci, tak to neberme tak vážně, byla by to pak suchá nuda, co by nikoho nebavila. Nebo to, že večer po závodě jsme nahlas … ano, spadne to z nás a slavíme, společně s vámi, dlouho do noci. A nikdy jsme neříkali, že to dělat nebudeme. Ale třeba za rok to vadit nebude, protože večerní zábava bude v divadle a vy budete spinkat i pár set metrů od něj. :)
No uf … zase jsem se rozepsal až moc. Až se mi to nechce po sobě číst … ale ona to louskne Káťa a třeba to nebude chtít celý přepsat. Mimochodem, a to velmi významně, jí patří velký dík nejen za to, že mi Kobylky trpí, ale i za to, že jim i ona dává moře času a invence. Bez ní by to prostě nešlo. Tak děkuju i jmenovitě jí! :*