Kobylková bludička

Týden po našich Kobylkách, tedy v době, kdy ještě ani zdaleka nemáme vše zaklizené, doúčtované nebo umyté (aneb ty mapníky, to je letos fakt hell!) jsme se ve velmi slušném počtu vydali na západ Čech, podpořit svou účastí organizační snažení Míry a Mirky Špalkových. Aneb na moc závodů nejezdíme, ale na Františkově bludičce se objevujme docela často.
Po hektických Kobylkách jsem bral účast na Bludičce jako regeneraci, odpočinek od role organizátora. A jako možnost taky si něco zajet a zaškolit do MTBO závodů mého mladšího synka Ondru. Však se zanedlouho chystáme na Napříč Českou Kanadou a na podzim bychom zase spolu rádi jeli Čikovskou čivavu. Takže tohle byl pro nás vlastně takový rozjezd do sezóny.
I proto, že bylo vedro k padnutí, volili jsme kategorii DJ – tedy časový limit 3 hodiny. A musím říct, že to byla skvělá volba! Naše strategie vybrat kontroly ve středu mapy nakonec došla naplnění, ale po hodině bylo jasné, že na původně plánovanou pětihodinovku bychom měli jen těžko. Ondra se začal “vařit” a tak přišlo na řadu Tahlo dřív než jsme čekali. A to pak začalo pomáhat vařit i mě. :) A já když se vařím, dělám chyby v mapě. Takže jsem 2 vyrobil a stálo nás to možná 20 minut v součtu, ale hlavně dost sil. Vědomí, že proti výrazně mladším holčičkám Křenkovým to bude i tak stačit na první místo, mě moc nepomáhalo. Chtěl jsem samozřejmě podat co nejlepší výkon. Takže jsem ze sebe spíš rozpačitý než nadšený. Ale z Ondry mám radost. To, že se v sobotu neválel doma a jel se mnou na závody, přesto, že má letos najeto do 100 km, je samo o sobě povznášející. A že ze sebe dostal vše, co v něm bylo, je vidět dole na fotce nebo i na dalších, co jsou ve fotogalerii. Takže Ondro, moc děkuju, že mi na tyhle nápady naskakuješ! :)
Podobně nadšený jsem z účasti Křenkových, pro Káju i Elišku to byly první závody na kolech vůbec! A když se pak ještě podívám na fotky z bedny v ženách, kam se na druhé místo dostala Světla a nebo v mixech, které ovládl Vlasta s Hankou, tak musím jen “mokře” zkonstatovat, že jsme ve Františkových lázních udělali díru do MTBO světa! Teda dírku, ale pro nás významnou! :)
Míra s Mirkou zvládli závod organizačně na jedničku a kromě “vyblité” zelené na mapě a někdy příliš obecného popisu kontrol, bych na akci hledal chyby jen těžko. Je vidět, že už to pár (přesněji 11) let dělají a zkušenosti se jim množí v ruce. Zázemí fotbalového hřiště a hospody bylo úplně parádní a tak se těším, až nás zase pozvou za rok. Prý tedy až na podzim, ale to je jedno, dovalíme i tak! Děkujeme moc! :)