Děkujeme za reportáž od Jitky z týmu Kološrotky!

Kobylky jsem absolvovala už šestkrát, z toho ty úplně první skončily jen jednou sebranou kontrolou a ulomeným ramínkem přehazovačky pod hradem „Brtník“, tudíž každý další ročník musel být jen úspěšnější. Po dvou letech, kdy jsem jela pod tíhou velké zodpovědnosti se Sašou, jsem se vrátila zpátky ke kamarádce Tamaře, se kterou tvoříme tým Kološrotky. Letos jsme si řekly, že budeme jezdit obzvlášť na pohodu a závody si hlavně užívat.
Startujeme 10:03 a vyrážíme směr Ondřejov na 12, asfaltový kopec krásně nahrává tomu, že si stihneme popovídat a dokonce i sledovat mapu. Následuje 14 a další kopec na 40, kde potkáváme komisaře. Vysypu z rukávu tři postavy z filmu. Komisař potřebuje náhradní duši, tu mu věnujeme, ale je neúplatný – další body za odměnu nedostaneme. Bez problémů trefujeme 16 a 21. Mastíme na 34, kde nám galantní chlapci z Radyně cvaknou nad vodou průkazku. Přes 22 míříme na Hůrky, kde tušíme ztracenou kontrolu. A taky že jo! Radynští si odvážejí zlatou cihlu, ještě zbývají tři, ale už před startem jsme byly rozhodnuté žádnou cihlu netahat a necháváme je pro příští blázny.
Na 42 potkáváme chlapy, kteří zřejmě v hospodě v Hůrkách nebyli a hledají cihly na posedu. Odtud špatně odbočujeme a divíme se, co děláme ve vsi Čbán. No nic, s tím si poradíme – pokračujeme k rybníčku a zkoušíme nevýraznou cestu snad ke krmelci. A ejhle! Máme víc štěstí než rozumu a už cvakáme 51. K 26 si užívám výjezd po měkoučkém mechu, smějeme se nadšencům, kteří v lomu hledají zlaté cihly. 32 netrefíme na poprvé, hledáme u rybníku výše, zelený mužík radí ještě jeden nižší rybník, a to je ten náš. Dotahuju mapník, nějak se uvolnil, ještěže jedeme vejletek, takže nás malé zdržení nemůže rozhodit.
Mapa těžká, strategii jako vždy slepujeme postupně. Rozmýšlíme, co uděláme s 30 a 17. 17 odepisujeme, ale 30 si nenecháme ujít. Odtud 41, 23 a 18. Od 18 jsme původně chtěly prostoupit na 20 přímo od rybníka čárkovanou cestou. Je tam s námi dobrej tým KaPa, a když je slyšíme, že na 20 pojedou po silnici, mažeme stejným směrem. Po sjezdu ze silnice do lesa na prvním rozcestí zmatkuju, zbývá půl hodina do cíle. Mně se směr cesty moc nezdá, chci se na to raději vybodnout a pelášit do cíle. Tamča zavelí to risknout, naštěstí jedeme správně. S nahnutým časovým limitem bereme ještě 10, kde ve vsi splašeně objíždím první kapličku, ale lampion visí až u té druhé. Do cíle se vezeme fofrem z kopce. Brodíme ke ztracené kontrole, panáka vynecháváme, tím se nebudeme zdržovat, a hurá jsme s jen malinkým zpožděním v cíli.
Sice jsme jely bez ambic, ale z kobylkového hrníčku a krásné medaile do sbírky bychom měly radost. Dopadlo to dobře a jásáme z druhého místa v kategorii mladších holek. Navíc být za zkušeným týmem Vidlák a Bumbác není žádná ostuda.
Kobylky opět nezklamaly. Letos potěšila převaha lesních cest. Díky zápalu pořadatelů jsou Kobylky nejlepší akcí Shocartligy a my, Kološrotky, jim za to moc a moc děkujeme.

Holčičí vejletek na Kobylkách

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..