Náš nejoblíbenější závod, Napříč Českou Kanadou od kamarádů ze Šrottýmu Kunžak, nešlo vynechat ani letos, i když nám to logisticky moc nevycházelo. Přeci jen balit se k moři a na kola zároveň není to, co by člověk chtěl dělat každý den. Ale když jsme mohli před Chorvatskem odložit cyklověci u Klecáka, nebylo co řešit.
Tentokrát jsme se rozhodli Českou Kanadu ze sedla kola ukázat našim dětem. A taky jim tak trošku odkrýt, co že to vlastně lidem celé jaro chystáme. S tréninkovým programem letošního roku, který zahrnoval celý jeden výlet na zmrzlinu do Vysokého a okruh v Central parku ve Stodůlkách jsme šlo do závodu s tím, že budeme chtít dojet bez větších protestů nebo nářků do cíle a nevyhovět žádnému z diskvalifikačních pravidel. Tedy hned po rozdání map jsme společně vymysleli minimalistický postup na povinnou kontrolu s občerstvením. Cestou na občerstvovačku jsme zvládli sebrat 4 kontroly (10, 16, 20 a 22) a kluci šlapali jak hodinky. Získání průcvaku na kontrole se spoustou jídla a rumem! nám Šrotáci zkomplikovali nutností dojet si pro kleště na paddleboardu, čehož se chopila Káťa a zvládla to bravurně a bez namáčení! :)
Z občerstvovačky jsme to začali stáčet do cíle, což byl Kátin výborný tah, protože hned získání další kontroly (26) začalo díky horším cestám drhnout a kluci začali svými dotazy mířit na to „kdy už bude konec“ .. například se ptali, v kolik hodin je vyhlášení výsledků. Museli jsme vytáhnout eso z baťůžku a začali jsme do kopců pomáhat Ondrovi. To způsobilo náhlou ztrátu sil i u Honzíka a pomáhat jsme pak museli už oběma, postup se značně zpomalil. Ale kdo Kanadu jezdí a zná to „pod Kaprounem“, vím, že vodtamtuď je to dycky těžký. Zvládli jsme se prokousat pod Vysoký kámen na kontrolu 21 a pak jsme podruhé zajeli na orientační speciálku. Přechod na jemnější detail způsobil i menší zabloudění, za což jsem si to pěkně schytal a morálku kluků tak poslal zase o pár pater níž. Kontroly 18 a 14 jsme nakonec pomalu seškrábli a přesvědčování 3 členů týmu ze 4, že na desátou kontrolu číslo 12 ještě máme, bylo obtížné. Zabrala až informace, že ji najdu i poslepu, protože jsem kolem ní jel v pátek večer ze Zvůle do Kunžaku a ty cesty tam mám teda projetý. Povedlo se, další kopanec se už nekonal a do cíle jsme dojeli s velkou časovou rezervou ještě před spuštěním většího deště. Kluci se zasloužili párek v rohlíku i nanuka (úžasnej čuník na grilu ze startovného jim nebyl dost dobrej, holomkům! :)), zvládli to napoprvé na jedničku a ve slabší chvilce Ondra slíbil, že za rok zase pojede! :)
Mimochodem, letošní počasí bylo „tradičně českokanadské“, spíše chladné. Závod byl ale v podstatě bez deště, ten zkomplikoval až vyhlášení výsledků, když nepočítám rozbahněné cesty a obrovské kaluže. Počasí ale není podstatné. Když se závod pořádá s chutí, připraví se tak, aby bavil všechny generace a výkonnostní třídy, orámuje se to skvělou večerní akcí a ještě jsou všude kolem sympatičtí a veselí organizátoři, člověk si hned po závodě zapíše do kalendáře termín dalšího ročníku – 8.7.2023. :) Jen je fakt škoda, že Šroťáci k nám na Kobylky ještě nezavítali ani jednou. Asi taky nějaká tradice nebo co. :)


V Kanadě tentokrát s dětmi

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..