Za akcí Šrottýmu do České Kanady vyrážíme tradičně. Nejen já ji vynechám, jen pokud to rodinné nebo zdravotní důvody nedovolí. Počasí nikdy neřešíme, protože je druhou červencovou sobotu buď zima nebo prší nebo oboje najednou. Letos to nebylo jinak a
Malé ohlédnutí po skoro dvou týdnech
Od letošních Kobylek uplynulo už 11 dní a to je asi už možné se na ně podívat trošku s nadhledem. A díky tomu, že zatím (ještě možná pár hodnocení dorazí a budeme rádi!) celkem 58 lidí vyplnilo náš dotazník, můžeme
Vzhůru do nekonečna a dál už ne!
Vítězky kategorie DD – Slepičí úlet – a jejich skromný popis závodu. “Máme napilno”, povídám ségře na prvním únorovým vandru. Kató nechápavě čučí do vohně a pak jí to dojde. “Tys nás přihlásila!” Já jen tiše hlesnu že jo a
14 chyb, které už nesmíme zopakovat
A máme tu reportáž Martina Sajala, který není spokojený s bronzem. Při našich pěti dosavadních společných Kobylkách nám s Lenkou vycházelo téměř vše. Někdy parádně a výrazně nad očekávání jako třeba v roce 2018, jindy dostatečně dobře. Letos na naše
Mám slabost pro vesnice, kde končí cesta…
…pravila pod Rakoluskama zasněně Dejna, hodila si kolo na záda a vydala se do brodu. Než jsem se (já – dvojnásobný mílař = dvojí brodění Váhu = proti Berounce červená karkulka…) stačil rozkoukat, byla dvacet metrů daleko a skoro po