Když jsem loni jela a projela  na České Kanadě svůj první MTBO, slíbily jsme si s Kristy na letošek reparát. Pravda, když píšu tyhle řádky, kroutím hlavou, že naše hlídka “Kobylkoprůzkum z Mladotic” vůbec na trať vyrazila:o)
První mráčky na obloze se objevovaly průběžně během posledních pár dní před startem – letos jsem totiž na kole nenajela ještě ani metr, takže budu doufat, že mě nohy budou poslouchat a příprava v podobě běhání a plavání nenechá na holičkách mou fyzičku. Druhý, podstatně větší mrak se usídlil na obloze v den odjezdu, kdy mě bez varování přepadla angína (není nad to chladit se v létě v kanclu klimatizací:o) Nu což, říkala jsem si, buď mě to skolí a nebo to naopak na kole při pěkném počasí vypotím…..
….jenže tyhle mráčky přebil v sobotu cca dvě hodiny před startem pořádný kumulonimbus, když Kristy zjistila, že doma zapomněla přední kolo:D Nejdřív jsme nevěřícně koukaly do kufru auta a čekaly, že na nás nakonec zpod sedačky třeba vykoukne, ale po chvíli bylo jasné, že ne a opravdu při nakládání zůstalo v Praze. Shit happens:o)
A protože jsme obě akční a místo válení u rybníka jsme moc chtěly jet, začaly jsme u Šroťáků zjišťovat, zda by nějaké volné přední kolo nebylo k mání. Zachránil nás Klecák s Rosťou, za což znovu děkujeme, kolo přivezli a my mohly v 11:00 odjet s hlavním pelotonem:-)
Letošní strategie byla jasná – neminout kontrolu s jídlem ve vymezeném čase (aby nás zase nediskvalifikovali:o); pokud možno nekufrovat (jak jsme  předvedly s velkým úspěchem vloni:o); no a posbírat cestou nějakou tu kontrolu:o) Vyrazily jsme pěkně po červené pro šestku, která byla pod hrází u rybníka; pak přejely Pod Šibeník, kde jsme trochu hledaly totem v lese v kamenolomu. Ale i 18ku jsme si po chvíli cvakly. Po krásné Greenway Region Renesance č.1115 jsme uháněly dál, udělaly odbočku do Matějovce, resp. ke křížku pro dvojku a hned se zase vracely na dvacítku (povinná svačinová) – na rozcestí v lese nás čekaly tradičně výborné pomazánky a taky střelba ze vzduchovky. Tři pokusy. Konstatuji, že narušitele bychom v lese nezneškodnily a musely jsme dát tři trestná kolečka se samopalem po lese:o) Po běžecké vsuvce jsme se vydaly směr Kaproun, nejdřív na trojku, k velkému pařezu pod hrází a pak za Járou Cimrmanen, resp. k jeho prameni. Oblíbený sjezd po kořenech krpálem  dolů po zelené ještě šel (ocenila jsem naplno odpruženou vidlici:o), ne tak tlačení zpět nahoru. Ale těch 6 bodů za kontrolu č.12 za to stálo:-) Poslední kontrola, č.14, kterou jsme stihly sebrat a kde jsme bohužel ztratily čas (a nestihly tím pádem devatenáctku), byla víceméně jediná “kufrovací” (budiž nám útěchou, že byla v mapě fakt blbě vyznačená; v reálu byla mnohem dál a bylo nás tam na místě tápajících víc). Ale nakonec společné úsilí několika hlídek přineslo i těchhle pět bodů a kamen se žlutým okem jsme si mohly odškrtnout. Pak už moc času nezbývalo a raději jsme vyrazily zpět směr Zvůle. Dva poslední nekonečné kopce, hlavně ten Na Kozlovnu, stály za to a musím přiznat, že už jsem se těšila do cíle. Přijely jsme včas, se 47 kilometry v nohách, bez diskvalifikace, s dobrou náladou, sedmi kontrolami a dvaceti pěti body. A i když to stačilo jen na páté, resp. poslední místo, parádně jsme si závod – i přes infarktový začátek – užily a misi splnily.  Večerní tradiční taneční zábava s Vrbovci  tak už byla jen třešinkou na dortu celého MTBO Napříč Českou Kanadou :-)
Díky celému Šrot týmu za parádní závod i báječný víkend na Zvůli a 16.7.2016 zase na startu ahoj:-)
kontrola č.18  kontrola č.18

 kontrola č.20 kontrola č.20

kontrola č.20-trestná kolečka

V Kanadě bez předního kola

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..