…pravila pod Rakoluskama zasněně Dejna, hodila si kolo na záda a vydala se do brodu. Než jsem se (já – dvojnásobný mílař = dvojí brodění Váhu = proti Berounce červená karkulka…) stačil rozkoukat, byla dvacet metrů daleko a skoro po pás ve vodě. Nezbývalo než držet hubu a krok. Tyhle mladý ženský 8-)))
Ale popořadě.
S krásnejma a rychlejma to jezdí samo. A že je jich šlakovitě málo, jak říká Vančura… Takže jsem si ji piplal už od Vánoc. Stihli jsme ale jen dva tréninky, pak padla korona, takže ona na bajku jen na cestě s dětma do školky (držák na sedačku na poslední chvíli sundala), do toho namoženej kotníček, kolo bez servisu (“…bych nemohla jezdit… ;-)” a v pátek ráno podezření na natrženej sval. Bonus byl v tom, že jsem páteční večer strávil masírováním jejího úžasnýho lýtka ;-) ale ještě v sobotu ráno mě varovala, že se možná v polovině odpojí a já to dojedu sám. Zvažoval jsem v tu chvíli, že si nebudu brát magnesium, na co jako… V roce 2014 před dětma přece v závěru nestíhala a já neuměl tlačit a proto to tehdy nedopadlo.
Hrubka hned na druhým postupu z Mladotic – člověk nemá vymejšlet, ale jet tu čáru kterou nakreslí na startu. Ta časová ztráta nás rozhodila a zvolili jsme 22 namísto 30 (těchhle 8 bodů přesně řešilo bronz, ale “čo už”)…
Pak už bezchybná pohoda dle plánu až do brodu. Utopenej iphone (v zadní kapse a v dvojitym uzávěru ikea, plným vody…) mě teda kapku otrávil, ale pod fólií mapníku se kupodivu vzpamatoval. Ne tak mapa (“kolo nesmí do vody!” řvala na mně ze břehu, ale já byl rád že jdu dva kroky/nádech a nepadám tam – no Himálaj hadr), ze který se polovina informací přesunula na fólii a bylo jasný, že druhou půlku pojedeme jen podle Dejny – naštěstí je to brilantní mapařka. Navíc na 40ce komisař = fotka, hádanku Dejna dává (krásná a navíc chytrá ;-)) a vyměňujeme mapy.
Na planině nad Liblínem Dejna švitoří “to je super – 4 h a mně nic není, to bude tim že to neni moc kopcovitý” – chcípám a nemám sílu diskutovat ;-)
Valíme do pivovárku s malým p, kde se dovídáme pravdu o geniálně brutální pasti, která mě ale popravdě pobavila a nadchla 8-))) naštěstí ten rybník byl po cestě… Říkám si, že teď konečně splatím dluh za ražení zbytku, i když Ona se nabízí že v pohodě.
Jdu tam komplet jen bez přilby a dresu (“sundej si ty tretry” = chytraaaa, ale já jsem přece chytřejší a chlap!?) s průkazkou v zubech “je už mokrá, tak dávej bacha – ať nám to uznaj” – jeden by neřek, jak vysilující je plavat špatným stylem (prsa i kraul – oboje na h.). Když jí to u břehu říkám (průkazka už v ruce), uklouznu v těch XXX tretrách a spadnu a odřu si koleno a zápěstí a průkazku předávám ve formě 10 deka vlašáku…
Pak už nic nevymejšlet, na vlašák jen čtyři desítky (a to magnesium, jinak jsem tam ještě teď) – hodina bude tak akorát, což se přesně potvrdilo. Myslím že jsem přijel včas poprvé po osmi letech 8-)))
Bedna zamrzí, ale konkurence velká a respekt!
A historie se opakuje = Deža ví – když jsem při prvním ročníku ukecal Martina Horáka z Děčína, napsal mi “já pro body do ligy nejezdim, ale Viktora s Vencou bysme porazit mohli ;-))” tak se to holt povedlo až teď a o to sladší je ta pomsta s babou…
A jsme u toho – s krásnejma a rychlejma to jezdí samo. V sobotu si doufám povíme ;-) to mám totiž tu nejkrásnější ve vesmíru… 8-)

Sepsal Saša Kotačka za tým Pivovar Kocour

Mám slabost pro vesnice, kde končí cesta…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..